Článek
Pro pamětníky, to je ta mýdlová opera o špehování Nečasovy bývalé manželky, která sice ilustruje někdejší poměry na Úřadu vlády a diletantství některých zpravodajců, dohromady se však mnoho nestalo a v celém procesu padly podmíněné tresty. Za křivou výpověď hrozí až tři roky.
Lhát se nemá, u soudu dokonce nesmí, Nečas byl jako svědek povinen vypovídat pravdu, o čemž ho soudce jistě poučil. Mohl odepřít výpověď. Přesto je v obžalobě, stejně jako v celém případu od kabelek po vynášení informací z dílny BIS, jistá dávka právního purismu, ne tak zcela obvyklého ve vztahu k jiným aférám. A že už jsme jich za těch třicet let viděli.
Máte trestní případy, kdy se člověk obžalovaný z několikanásobné vraždy zcela nestydatě rozvykládá u soudu o dalších činech, které nejsou předmětem obžaloby, kam všude se v minulosti vloupal, co kradl, koho přepadl. Důsledný žalobce by nestačil slinit tužku a dělat si poznámky, aby všechny ty lotroviny odstíhal. Ono by to ani technicky nešlo zvládnout.
Že se u soudů často neříká pravda? Bodejť. Asi nejvážnějším problémem jsou křivé znalecké posudky. Soudní znalec nemá k účastníkům procesu žádný vztah, netýká se jeho příbuzných a známých, na to přísahá, má jednat odborně, a pokud vypovídá křivě, jediné vysvětlení je, že to dělá za peníze. Pár takových případů se prokázalo, ale žalobci, kteří tenhle druh trestné činnosti stíhají (vždyť dobrozdání znalce v řadě kauz rozhoduje o rozsudku), patří k výjimkám.
Zatímco Clinton svou lží chránil prezidentské křeslo, Nečas pod tíhou afér odstoupil a u soudu hájil už jen svou ženu. Nedokážu v tom nevidět rozdíl. Že se v politice rozdávají trafiky, lidé na sebe donášejí nebo vynášejí drby ze zpravodajských materiálů (Václav Benda říkával, že čím vyšší stupeň utajení, tím rychleji se dokument vynese), není specifikum vlády Nečase.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Nemluvě o dárcích pro milenky těch nejvyšších. Není na tom nic pěkného, ale že by byla Jana Nagyová, dnes Nečasová, jedinou přítelkyní z dob všech premiérů, která dostávala pozornosti? I kdyby v procesu křivé výpovědi padl nějaký odsuzující verdikt, jaká satisfakce pro společnost to bude?