Článek
Zatímco napadený nemusí motivaci pro boj hledat, brání svou zemi, svůj dům a své blízké i svůj život, u útočníka je to jiné, zvláště, když se mu nedaří. Dokud postupuje, tak jsou všechny důvody přijatelné, ale po porážkách je to horší – mají blízcí umírat kvůli dobytí cizí země? Otevřené kořistnictví se už nenosí a Rusko se navíc vždy snažilo prezentovat jako země, která hájí mír a na rozdíl od imperialistického Západu není agresivní, což si občané pamatují.
Napřed se speciální vojenská operace podávala jako akce, která má vymanit Ukrajince z krutovlády Zelenského kyjevské nacistické kliky, aby si obyvatelky mohly vařit boršč, jaký jim chutná, a ne podle ukrajinského receptu, jak tvrdila mluvčí ministerstva zahraničí Marija Zacharovová. Když se ukázalo, že Ukrajinci ruské jednotky nevítají a svému „osvobození“ se tvrdě brání, začalo se mluvit o nutnosti denacifikovat Ukrajinu, protože je nacismem prosáklá. Zřetelná při tom byla snaha připodobnit konflikt k druhé světové válce, protože se přece bojuje proti stejnému nepříteli.
Cílem také mělo být zastavit NATO, které Rusko označuje za hlavní hrozbu. Ani ruská propaganda ovšem nemůže zařídit, aby občané zapomněli, že před válkou byly Švédsko a Finsko neutrální. Tak daleko její schopnost vymývat mozky nesahá. Obě země až po ruské invazi projevily zájem vstoupit do NATO, což bude mít za následek, že se hranice Ruské federace se státy Aliance, jejíž zbraně zabíjejí ruské vojáky na Ukrajině, prodlouží o 1300 km, bude tedy více než dvakrát tak dlouhá.
Zastavit rozšiřování NATO tak přestalo být dobrým argument pro vedení války na Ukrajině, když všichni vidí, že výsledek je přesně opačný, než by Moskva chtěla. Kadyrov proto prohlásil, že se na Ukrajině vede válka se Šajtánem, což je arabské jméno pro Satana. Působí to legračně, ale metalové kapely dobře vědí, jak texty o pekle a ďáblech dokážou dodat říz jejich tvrdé hudbě, ať už se Satanem bojují jako Venom (At War with Satan), nebo naopak slouží v jeho šicích, protože rozvrací prohnilé pořádky. Provokativnosti satana si byl vědom i S. K. Neuman, jinak by svou třetí sbírku nenazval Satanova sláva mezi námi.
Satan stále reprezentuje absolutní zlo, ať už si za něj dosadíme cokoli, třeba omílané ohrožení tradičních hodnot. S absolutním zlem je třeba bojovat, neboť může lidi připravit o všechny výdobytky jejich stávajícího života – a v tomto boji proto stojí za to obětovat i vlastní život. Proto náměstek Pavlov označil Ukrajinu za totalitní hypersektu a ve svém blábolivém zdůvodnění spojil nové pohany s novoletničními křesťany s kořeny v Bostonu, s vyznavači scientologické církve i s chasidy, kteří se staví proti skutečným hodnotám pravoslaví, judaismu a islámu.
Že obraz Satana funguje, dobře vědí islámští radikálové. Ona není náhoda, že s touto ideou přišel právě Kadyrov, protože je v muslimském světě rozšířenější. Ne náhodou se v muslimském světě tak často operuje s pojmem Satana. Amerika je velkým Satanem pro členy al-Káidy a spřízněných skupin, i pro íránské šíity, kteří jsou pro ně odpadlíky od salafistické víry – podle nich té jediné pravé.
Islámští radikálové a prostředí, které utvářejí, vymyjí mozky svým následovníků, takže ti – většinou mladí lidé – jsou ochotni jako sebevražední atentátníci obětovat v džihádu proti Satanovi svůj život za pofidérní slib ráje s dostatkem ovoce a 72 pannami.
Kadyrovovo vyjádření ukazuje, kam se dostalo putinovské Rusko – využívá stejné vzorce jako islámští radikálové, byť i ono s nimi bojovalo. Docela příznačné je, že Kadyrovova slova padla v týdnu, kdy uplynulo dvacet let od útoku čečenských teroristů na moskevské divadlo Dubrovka, který vedl čečenský polní velitel Movsar Barajev. Zpackaná záchranná operace, při níž bylo zabito 40 teroristů, si vyžádala životy 130 civilistů.
Džihád proti satanismu. Rusko si vymyslelo na Ukrajině nový cíl
