Článek
Musk se teď často pohybuje v přítomnosti nastupujícího prezidenta Donalda Trumpa. Má od něj pokyn řídit DOGE čili „ministerstvo pro vládní efektivitu“. Ve skutečnosti o žádné ministerstvo nepůjde, a dost možná ani o žádnou oficiální instituci ve smyslu vládní agentury – založit něco takového trvá dlouho a je k tomu nutný zákon přijatý Kongresem. Tam mají sice Trumpovi republikáni těsnou většinu, avšak zdaleka ne takovou, aby si mohli dovolit utrácet politický kapitál na zřizování dalšího úřadu.
Půjde tedy ve skutečnosti o jakousi komisi pro efektivitu, která bude Trumpovi k dispozici jako poradní orgán, jehož doporučeními se může a nemusí řídit. To mu jistě vyhovuje. Proslýchá se, že mu na sociálních sítích hyperaktivní Musk leze na nervy. Trump nemá rád, když ho v médiích někdo zastiňuje, a jistě cítí, že Muska nemůže ovládat stejně jako své další fámuly.
Musk má na svém Twitteru (X) více než 200 milionů sledujících, nechal nastavit algoritmus tak, že se jeho tweetům prostě nedá vyhnout, a kromě toho věnoval Trumpovi v kampani přes 200 milionů dolarů.
Trump a Musk si divočinu na sociálních sítích užívají. A svět si není jistý, co vlastně myslí vážně
Domnívám se sice, že doba jejich konečné hádky se blíží, avšak Trump ví, že roztržka s Elonem by ho mohla poškodit.
Před volbami se Musk kasal, že eliminuje dva biliony dolarů přebytečného tuku z amerického rozpočtu. Před několika dny už začal couvat, realistický je prý možná jeden bilion… To jen dokládá skutečnost, že Musk, bezesporu talentovaný podnikatel, toho o americké vládě moc neví. Chtěl šetřit na přebytečných byrokratech. Jenže třeba ve fiskálním roce 2022 vynaložila federální vláda USA na platy a benefity svých civilních zaměstnanců 271 miliard dolarů, což odpovídá přibližně 4,3 procenta celkových federálních výdajů. Podle údajů Světové banky tvořily v roce 2023 platby zaměstnancům zhruba 8,1 procenta celkových vládních výdajů.
Tyto údaje dokazují, že náhrady zaměstnancům představují malou část federálního rozpočtu. Pokud tedy bude chtít Musk opravdu škrtat v řádu bilionů, a nejen kouzlit s čísly, například sečtením „ušetřeného“ za deset let, bude muset sáhnout na mandatorní výdaje, jakými jsou penze, zdravotní pojištění, nebo dokonce výdaje na ozbrojené síly. A na tyto rozpočty zcela jistě Trump sahat nebude.
Muskova politická věrohodnost se bude odvíjet od ušetřených dolarů. Jenže Trump je politik, kterému na vyrovnaných rozpočtech nikdy nezáleželo. Rýsuje se tedy politický konflikt dvou titánů americké populistické scény.