KOMENTÁŘ: Rusové sbírají body, mohou sklidit bouři - Alex Švamberk

Ruské bombardovací a bitevní suchoje podnikly v Sýrii od konce září stovky akcí. Zda skutečně zničily stoky cílů, jak se chlubí ruská a syrská média, je otázkou, ale v každém případě nálety uvolnily sevření, ve kterém se ocitly syrské vládní síly.

Ty dokonce zahájily s pomocí libanonského Hizballáhu a íránských revolučních gard protiútok na strategicky důležité planině Sahl al-Gháb na severozápadě země na přístupu k hustě obydlenému pobřeží. Poté následovaly další ofenzívy v provinciích Hamá, Homs, Idlíb a Halab, ale i u Damašku.

Ruské nálety tak přinesly rychlejší a větší efekt než ty koaliční vedené Američany v sousedním Iráku, kde se postup armády a šíitských milicí po osvobození několika měst včetně Tikrítu zadrhl. Islámský stát letos nejen opakovaně ovládl irácké ropné centrum Bajdží, ale získal plnou kontrolu nad provincií Anbár.

Rusko si tak připsalo první body. Další následovaly, když iráčtí šíité dali najevo, že by si přáli, aby Rusové zasahovali i v Iráku, ačkoli oficiální žádost nepřišla. I tak je to další hořká pilulka pro Američany, kteří už jednu museli v Iráku spolknout. Většiny úspěchů totiž dosáhla irácká armáda a šíitské milice pod vedením íránských generálů, občas byla dokonce na pomoc přivolána íránská letadla.

Úspěchy Rusů na bojišti souvisejí s odlišnou taktikou, než jakou uplatňují Američané. Nálety suchojů předcházejí ofenzivě pozemních jednotek. Proto také americký ministr obrany Ashton Carter upozornil, že se dají brzy čekat první ruské ztráty. Moskva na to reagovala pobouřeně jako na projev hyenismu, ačkoli to bylo jen zhodnocení odlišné taktiky.

Američané se snaží vyhnout vlastním ztrátám, což je mnohdy v očích fanatických náboženských radikálů oslabuje. Rusko mnohem méně pečlivě vybírá cíle, pročež je také kritizováno různými skupinami monitorujícími dění v Sýrii. Upozorňují na civilní oběti.

Moskva také čelí kritice, že neútočí jen na Islámský stát, jak avizovala, ale mnohem častěji na další opoziční uskupení včetně umírněných. Ani tady však Rusko o body nepřichází. Ukazuje se, že IS působí na širší frontě a že proti vládě nyní bojují především muslimští radikálové a umírněné skupiny přestávají hrát významnější roli.

Mocná Fronta An-Nusra, která ovládla na jaře provincii Idlíb, je už od roku 2012 na americkém seznamu teroristických skupin jako pobočka Al-Káidy. Ale i další skupiny z konglomerátu Džaíš al-Fatah mají velmi blízko k radikálům, podle agentury Reuters se vůdce její nejmocnější složky Ahram aš-Šám dobře zná s vůdcem Al-Káidy. S dominancí islamistů v bojích se setkali i Američané, když nemohli najít dost adeptů pro výcvik umírněných skupin, kteří by nebyli nějak spjati s radikály. Našli jich jen pár desítek a většina stejně zběhla.

Rusko v Sýrii ukázalo, že se vrací do geopolitiky jako silný hráč, jenomže první vyhrání často z kapsy vyhání. Klíčové především je, jak zvládne ukončit svou syrskou misi, podaří-li se mu včas odejít a nezabřednout do vleklého konfliktu.

Pak je tu nebezpečí, že by se mu podobná aktivita mohla šeredně vrátit a z Putina velkého stratéga se stane zaslepenec, který nepředvídal následky svých činů. Šéf Fronty an-Nusra už vyzval kavkazské bratry, aby zaútočili v Rusku.

Moskvu přitom k syrskému dobrodružství vedl nemalou měrou strach z množství ruských občanů bojujících v radikálních vzbouřeneckých skupinách. Bojovníci přilákaní konfliktem se budou vracet do zemí svého původu. A vztek na Moskvu, která proti nim nasadila v Sýrii letadla, by je mohl vést k tomu, že by se pokusili v Ruské federaci rozpoutat teror stejný, jaký opakovaně předvedli čečenští radikálové. Kdo seje vítr, často sklízí bouři.