Článek
Tradičně vyhrocené zápasy českých hokejistů i dalších předních týmů s Ruskem bývaly zajímavé a určitě by nabídly větší kvalitu a vzbudily větší zájem než utkání Poláků. Ti kvůli slabé členské základně zaostávají. Ani Britové nezáří, Liam Kirk není moc vidět.
Na druhou stranu si je potřeba uvědomit, že Rakousko, které na mistrovství v roce 2022 nahradilo vyloučené Bělorusko, se dokázalo v elitní skupině udržet. V úterý Rakušané dokonce obrali laxní Kanadu o bod a ve čtvrtek zaskočili Finy, které porazili 3:2 gólem v poslední sekundě.
Hokejová špička je v novém tisíciletí mnohem širší než na začátku sedmdesátých let, kdy bylo dopředu jasné, že vyhraje sborná s nápisem CCCP na hrudi, druhé bude Švédsko, třetí Československo a čtvrté Finsko. Pokud to dopadlo jinak, byl to svátek. Důvod byl prostý – profesionálním hráčům z NHL nebylo v roce 1970 umožněno hrát na mistrovství světa, které se mělo konat v Kanadě, protože se hokejem živí. Sportovci ze socialistických zemí, kteří se také hokejem živili, jen dostávali mnohem menší peníze, však byli vedeni jako amatéři, protože měli občanská povolání. Turnaj byl narychlo přesunut do Švédska a Kanada se na protest proti nespravedlivému verdiktu rozhodla stáhnout z mezinárodních soutěží.
Tehdy měl nespravedlivý verdikt Mezinárodní hokejové federace IIHF vážný dopad na kvalitu turnaje, protože Kanada patřila mezi čtyři pět nejlepších týmů světa, jimž se neměl kdo rovnat. Rozhodnutí nezvat Rusko a Bělorusko však takový dopad nemá, i když ruská rudá mašina na polovině mistrovství pořádaných v novém tisíciletí získala medaili, zlatou však jen třikrát.
Krok IIHF je správný, sportovci ze zemí, které zahájily útočnou válku, nemají na šampionátech co dělat. Ostudou a velikou chybou je naopak umožňovat ruským sportovcům účastnit se mezinárodních sportovních soutěží, zejména olympiády. Rusko využije propagandisticky každý úspěch svých sportovců. Zapojení ruských sportovců však především dělá z útočné války normální věc, za které svět běží, jako by se nezabíjeli civilisté včetně sportovců.
IIHF zaslouží pochvalu, protože se Rusko a Bělorusko nebudou moci soutěží zúčastnit ani v příštím roce. Mělo by to tak zůstat, dokud se Rusko z Ukrajiny nestáhne. Naopak postup Mezinárodního olympijského výboru je ostudný, i když podmínky pro účast Rusů zpřísnil, nesmějí být členy klubů spojených s armádou. Ohánět se tím, že zabránit sportovcům bojovat o olympijské medaile je připravuje o vrchol kariéry, sice lze, ale je to licoměrné.
Proč by měli Rusové mít možnost bojovat o medaile, když mnozí ukrajinští sportovci nemají možnost se na soutěže adekvátně připravovat, stadióny byly poškozeny ruskými raketami, neustálé nálety neumožňují trénovat bez přerušení, mnohdy taky nejde proud. A někteří se už nikdy žádných soutěží účastnit nebudou, protože padli. Proti tomu je osobní tragédie ruského sportovce, který nemůže bojovat s nejlepšími, banalitou. Ono platí, že pokud nejde o život, jde o ho… a Ukrajincům jde o život. Rusko by se však nejen nemělo účastnit mezistátních utkání, ale hlavně by se s ním nemělo obchodovat, i když to může přinášet zajímavé zisky, a postihovat by se měli všichni, kdo svodům Ruska podlehnou.