KOMENTÁŘ: Rusové na domácím hřišti – Alex Švamberk

Byť to nemění situaci na bojišti, na kterém jsou Ukrajinci letos nuceni pomalu ustupovat, tak je to zlomový moment. Ukrajincům bojujícím skoro dva a půl roku už nedrží nikdo jednu ruku za zády.

Ukrajinci se dlouho směli jen bránit na svém území, nesměli západními zbraněmi pálit na území právoplatně patřící Ruské federaci. Mohli útočit na nezákonně anektovaný Krym nebo na okupované území na východě země, ale to bylo všechno. Nyní bylo vidět na ruském území ukrajinské vojáky v americkém obrněném transportéru M2 Bradley.

Pro Rusy je to nepříjemná facka. S útokem nepočítali, i když v podobných místech už předtím podnikali své výpady dobrovolníci. Nenapadlo je, že tentokrát zaútočí regulérní jednotky ukrajinské armády, byť se u hranic soustřeďovali vojáci s technikou.

Na generálním štábu v Moskvě byli v klidu a v oblasti zůstávali jen pohraničníci, kteří měli potíže odrážet i ruské dobrovolníky. Nenechali tam ani vykopat systém zákopů, jejž by nyní obsadila ruská pěchota.

I když ruská propaganda jede na plné obrátky, tak toto flagrantní selhání nemůže zamést pod koberec. Stačí, že se museli narychlo evakuovat obyvatelé příhraničí a kvůli ukrajinskému ostřelování se některé obce ocitly bez proudu. Ruská armáda, její velení i tajné služby selhaly, nedokázaly správně vyhodnotit situaci a přijmout potřebná opatření, což neopomněli zkritizovat nejrůznější ruští vojenští blogeři a korespondenti, a ti mají u ruských občanů celkem vysoký kredit.

Fatalistická ruská povaha další selhání sice přijme, Rusové nemají o věrchušce žádné ideály, pomineme-li cary či jejich nástupce v podobě gospodara Stalina a Vladimira Putina. Vidí to však všichni přátelé Ruska, kterým dojde, že není tak silné, jak tvrdí. Už teď klesá zájem o ruské zbraně, což byla důležitá součást ruského exportu. Je to také nepříjemné pro ruské trolly, kteří tak rádi říkají, že ruskou mašinu nikdo nezastaví. Už nemohou dál omílat, že je rozhodnuto a Ukrajinci se na nic nezmůžou a že se měli s Putinem dávno domluvit, protože s každým dnem na tom budou hůř a hůř.

Situaci na frontě výpad nezmění, Rusové mají dost sil, aby mohli čelit tomuto útoku a mohli pokračovat v útocích na Nju-Jork, což je předměstí Torecku, Časiv Jar a Prokrovsk. Umocní to však dojem, že se Rusku moc nedaří, že zabředlo do dlouhé války s nejistým výsledkem. Byť speciální vojenská operace, jak ruské vedení nazývá invazi na Ukrajinu, pokračuje už třetím rokem, Rusku se dosud nepodařilo dosáhnout ani prvního avizovaného cíle, tedy ovládnutí Doněcké oblasti.

Nemyslím si ani, že by tento útok, i kdyby Ukrajinci území u hranic dokázali udržet, měl nějaký vliv na případná jednání o příměří. Že by to mohl být nějaký trumf, nebo alespoň silnější karta… Má to ale velký dopad na ukrajinskou morálku v době, kdy ukrajinské jednotky pod ruským tlakem pomalu ale jistě ustupují. Ukrajinci vidí, že lze Rusům zasadit nepříjemný úder.

S jistou zlomyslností budou přát Rusům, že ochutnávají vlastní medicínu, že také zažívají nejen ostřelování a výpadky proudu, ale i evakuace a ukrajinská vozidla ve svých obcích. Poprvé se hraje na hřišti soupeře, což je důležitá změna. Otupí to také případnou nespokojenost se Západem, že ukrajinské armádě neumožňuje udeřit tam, kde by to nepřítel nejvíce pocítil.