Článek
Úterní nálety na Ukrajinu, při nichž se ocitlo 10 milionů civilistů bez proudu a většinou i bez tepla a vody, přímo souvisejí s děním na Bali. Tam totiž byl na videu puštěn třicetiminutový projev ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který řekl, že s Ruskem nebude vyjednávat, dokud se nestáhne. Lavrov, jemuž vadilo, že Zelenskyj měl mnohem více minut než ostatní účastníci, to označil za nerealistický požadavek a stěžoval si, že Západ se nesnaží Kyjev umravňovat. A ve čtvrtek z Moskvy zaznělo, že útoky dál pokračují, protože Kyjev nechce jednat.
Jednání G20 ukázalo, do jaké situace válka Rusko dostala. Británie má sice od začátku ruské agrese už třetího premiéra, ale ani Rishi Sunak nezměnil tvrdý postoj Londýna. V projevu řekl před Lavrovem jednoznačně: „Největší změna, kterou by kdokoli mohl udělat, je, že by Rusko vypadlo z Ukrajiny a ukončilo tuto barbarskou válku.“
Důležitější než Sunakova výzva je však závěrečné komuniké, kde se objevila věta „většina členů důrazně odsoudila válku na Ukrajině a zdůraznila, že způsobuje nesmírné lidské utrpení a zhoršuje stávající nestabilitu v globální ekonomice – omezuje růst, zvyšuje inflaci, narušuje dodavatelské řetězce, zvětšuje energetickou a potravinovou nejistotu a zvyšuje ohrožení finanční stability“. Válka nebyla označena za ruskou a neodsoudily ji všechny země jednotně, jenomže všechny země včetně Indie a Číny jsou pod komuniké podepsány.
Indický premiér Naréndra Módí na Bali prohlásil: „Opakovaně jsem řekl, že musíme najít způsob, jak se na Ukrajině vrátit na cestu příměří a diplomacie. V současné době je třeba projevit konkrétní a kolektivní odhodlání k zajištění míru a bezpečnosti ve světě.“ Současně hájil, že se o Ukrajině jedná na summitu G20, který se má prioritně věnovat ekonomickým otázkám. Podle něj selhala multilaterální OSN, což vytvořilo tlak na skupinu G20, aby hledala řešení.
Také čínský prezident Si Ťin-pching se distancoval od ruského postupu, když apeloval, aby se „tvrdě odmítla politizace a vojenské využívání potravinových a energetických problémů“. Si spolu s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem dokonce vyzval „k respektování územní celistvosti a suverenity Ukrajiny“. To není nic, co by potěšilo Kreml, jenomže Peking má své zájmy na Tchaj-wanu.
Překreslování svazků bylo na summitu patrné i v jednání čínského prezidenta se šéfem Bílého domu Joem Bidenem. Shodli se, že by se „jaderná válka neměla vést“, a dali najevo svůj „odpor vůči nasazení nebo hrozbě nasazení jaderných zbraní na Ukrajině“. Komu byl vzkaz určen, je zřejmé. Právě v Rusku zaznívají hlasy radikálů volající po nasazení jaderných zbraní.
Summit ukázal, že i tradiční partneři Ruska se od Moskvy odklánějí, takže zůstává jako kůl v plotě. I když tomu mnozí nevěřili, je patrné, že trvalý a stupňující se tlak na Rusko má smysl, protože se od Moskvy odvracejí i její dlouhodobí spojenci, když vidí, že přístup Západu vůči válce na Ukrajině je konzistentní. Ani oni se nechtějí ocitnout v koutě přehlíženi, ale hodlají dál těžit z výnosného obchodu se Západem. Právě dodržování a zostřování sankcí vedlo tradiční spojence Ruska ke změně postojů, takže Moskvě kromě vazalů v podobě Běloruska zůstávají jako partneři Írán a KLDR, tedy obskurní režimy stojící na okraji mezinárodního společenství.
A nebylo náhodou, že den před zahájením summitu G20 se v Ankaře setkali šéfové ruské civilní rozvědky SVR Sergej Naryškin a americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) William Burns. Mluvilo se na ní o jaderných zbraních, Spojené státy měly varovat Moskvu před nasazením taktické jaderné zbraně a možnými důsledky takovéhoto kroku. Je zcela jasné, že schůzka představovala vzkaz Číně obávající se jaderného konfliktu. I prodloužení dohody o vývozu zrna a oleje z Ukrajiny je jasnou reakcí na čínské výtky.
Kreml také překvapivě kladně zareagoval na Bidenovo vyjádření, že raketa, která dopadla do Polska, neletěla z Ruska. Na americkém prezidentovi obvykle nenechává niť suchou a stále se snaží nadbíhat republikánům. Ale z vyjádření mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova bylo jasné, co si Kreml přeje – aby USA dotlačily Ukrajinu k jednání. Jenomže to se neděje, ze Západu opakovaně zaznívají slova, že Kyjev musí sám rozhodnout, kdy začne jednat. Podléhat vábení Kremlu by bylo chybou ve chvíli, kdy se ukázalo, že tlak na Rusko přináší výsledky a Kreml začíná hledat cestičky, jak vybřednout ze šlamastyky.
Osvobození Chersonu minulý pátek nemá jen symbolický význam, protože Rusové s jeho ztrátou přišli o jediné oblastní správní středisko, které ovládli po zahájení války, ale také strategický – ztráta pozic na pravém břehu dolního toku Dněpru znamená, že Rusko už nemůže ohrožovat po zemi Mykolajiv. Ukrajincům se po jeho ovládnutí už podařilo osvobodit polovinu území, které Rusko obsadilo od 24. února – to ale znamená, že druhou polovinu plus anektovaný Krym a dříve okupované části Doněcké a Luhanské oblasti stále drží okupanti. Pokud by se uzavřelo příměří nyní, pořád by to bylo po Rusko výhodné. Na Západě si to naštěstí uvědomují. Snad to vydrží.
Média: Kreml přiznal, že chce útoky na infrastrukturu donutit Kyjev k jednáním
