Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Rozporuplná „česká“ Evropa - Jaroslav Šonka

Novinky, Jaroslav Šonka

Rozporuplní čeští „intelektuálové“, mezi nimi i tací, kteří toto slovo nenávidějí, a patří k nim minulý i současný prezident, jasně ukazují, že jejich světovost, pokud se vůbec do této pozice stylizují, je jen přetvářkou.

Foto: Právo

Jaroslav Šonka

Článek

Jejich současné argumenty, nejen ty spojené s uprchlickou krizí, jsou jen maskou, pokusem o primitivizaci českého veřejného mínění a omezení uplatnitelných informací v diskusích české veřejnosti – ostatně na tom podobně pracuje i nová polská vláda.

A může to skončit hororovou vizí: příštím prezidentem Klausem či Zemanem, které rohlíkem opitá veřejnost nedonutí k reflexi privatizace, financování ODS či oposmlouvy, pozic vůči arabskému světu, tedy minulosti, zatímco oba ješitně a propagandisticky hlásají své principy budoucnosti a zemi izolují.

Velká většina formuluje své zklamání Evropskou unií a nepamatují si na to, jak tehdy zodpovědný místopředseda vlády Alexandr Vondra triumfoval, že jeho jednání o Lisabonské smlouvě Evropské unii dovolilo co nejméně. Jistě si každý vzpomene na jeho komické vyprávění, že tedy nebude hymna a vlajka.

A z Vondrovy země teď znějí požadavky po rychlých reakcích EU. Víme také, že Schengen a následné dokumenty měly za úkol sjednotit pronásledování kriminálních živlů, a ne zacházení s uprchlíky.

To, že německý policista může při pronásledování zločince překročit české hranice, tehdy vyvolalo hysterické reakce a hloupé řeči o suverenitě. Dnes se ozývá kritika systému, na který policejní systémy nebyly nastaveny a jenž z české strany dostal velmi malou podporu.

Kořeny válek

V konfrontaci s mozaikovitým a zatím neovladatelným konfliktem na Blízkém východě si sotvakdo vzpomene na to, jak již zmíněný Alexandr Vondra v roce 2003 vymámil v Bratislavě podpis Václava Havla a Česká republika se tak dostala do válečného konfliktu v Iráku, kde dnes již i (tehdy útočný) Tony Blair se za rozpoutání války omlouvá, protože argumenty pro ni byly účelové a opíraly se o propagandistická sdělení.

A teď jsme tedy tak daleko, že si vlastní účast na rozeštvání blízkovýchodní oblasti už ani nepřipomínáme.

Zato se bráníme před uprchlíky z oblasti, k jejíž destabilizaci jsme přispěli. Raději pomlouváme kancléřku Merkelovou a nepřipomeneme si jejího předchůdce Schrödera, který Německo před invazí do Iráku ochránil. Tehdy za to dostal vynadáno.

Bojovat proti komu?

Tehdejší bojové nadšení i dnešního našeho prezidenta pro vojenské zásahy už počátkem tisíciletí také připomíná sotvakdo. Současná migrační vlna má historické kořeny a reflexe této historie je důležitější než vyprávění stylu „jeden šejk mi povídal“.

Místo vzpomínání mají dnešní naše elity většinou starost, aby jejich argumenty byly tak primitivní, že jim porozumí jejich fanouškovská veřejnost. Hlubší analýza se jim nehodí. A smí se vyslovit jakákoli hloupost, jako například ta, že uprchlickou vlnu organizuje Muslimské bratrstvo nebo  že mladí mužové by měli bojovat – s kým a proti komu?

Objevují se i názory, že správně to dělají Kanaďané, kteří si svoje imigranty vybírají v uprchlických táborech, jako by bylo možné sednout do gumového člunu a přejet si z Evropy na Newfoundland. Důležité by bylo doučování historie a zeměpisu.

Silvestr vs. Oktoberfest

Oportunistické argumenty na naší scéně jsou také nápadné svou krátkodechostí. Paušalizace je stylem doby. Jen jako příklad: silvestrovsko-novoroční události na nádraží v Kolíně nad Rýnem jsou jako český obrázek již hotové a všeobecně antiislámské, zatímco na místě policie teprve začíná vyšetřovat a politici pilně rozlišují mezi pachateli a pronásledovanými.

A jedna z komentujících německých odbornic upozorňuje dokonce na to, že mužského násilí tohoto druhu je během výrazně nemuslimského Oktoberfestu zhruba stejné množství. To se už nedoslechneme.

Je otevřenou otázkou, která by nás měla zneklidňovat, jak by se naše debatní mechanismy mohly dostat ke zralejším výsledkům a opřít se o hlubší analýzy. Zatím je to snadné, opíjet velké skupiny občanek a občanů rohlíkem a budovat na tomto principu dokonce budoucí prezidentskou kampaň – v tomto případě vlastně už dvě.

Jaroslav Šonka

Odborník na evropskou politiku. V letech 1995 – 2011 na Evropské akademii Berlín, 2012 - 2013 ředitel Evropského institutu odkazu šoa. Od konce 80. let poradce v oblasti transformace posttotalitních zemí. Publikuje k tématům mezinárodních vztahů, transformačních procesů a kulturní identity.

Související témata:

Výběr článků

Načítám