Článek
Nejde ani tak o spekulace, jestli někomu slíbil někdo udržení kariéry nebo její postup, jestli předseda ÚS Rychetský popřel vlastní dílo rušením části svého vlastního výtvoru, jestli se implikuje, že volby od roku 2000 byly tedy asi nelegitimní, jestli je Rychetský vzhledem ke svým minulým vystoupením stále zčásti politik, a nikoliv nezávislý ústavní soudce, nebo o to, kdo na koho osobně útočí. To je do jisté míry pěna dní a ukázka bahna politiky. Jde prostě o to, že změna volebního systému musí vždy vycházet z široké debaty politických stran, kterou lze jaksi těžko provést na začátku volební kampaně.
Soudce zpravodaj Filip je možná dobrý akademik, jak sám řekl a Rychetský to potvrdil, ale jak už to bývá, takoví lidé jsou často vzdálení životu praktickému. A tak asi Filip, toužící odvést dokonalou akademickou práci, zapomněl, že i samotní senátorští předkladatelé žádali o přednostní vyřízení podání z roku 2017. I oni totiž věděli, že pro udržitelnou změnu je potřeba vyvinout kus politické práce. Neboli, řečeno slovy Masarykovými, je potřeba debatovat, protože „Demokracie znamená diskusi“.
Tím se vracím na začátek. Babiš i Fiala nesouhlasí s výnosem Ústavního soudu, každý jinak ostře a jinými slovy v duchu nátury jim vlastní. Podobně s výnosem nesouhlasí i jiní politici, ale od podstaty věci vše raději sklouzlo k debatě, zdali Babiš útočí, nebo neútočí na Ústavní soud a kdo víc rozhodnutí soudu respektuje. Problém je ovšem v tom, že pokud dojde ke změně váhy hlasu, na všem opravdu vydělají malé a menší strany, ty jsou ovšem oproti roku 2017 jiné.
To znamená, paradoxně, že vytvořeným velkým koalicím, jako jsou Piráti se STAN, ODS s TOP 09 a KDU-ČSL, by se podle stávajících předvolebních průzkumů hodil právě systém starý, podobně jako hnutí ANO. Tudíž i opozičníci mohou jen hořce zaplakat a skřípět zuby. Zvýšenou hranici pro koalice pro vstup do Poslanecké sněmovny by s klidem dnešní hlavní opozičníci překonali, a ještě by získali.
Naopak, změna hlasovacího systému by se teď mezi stávajícími parlamentními stranami mohla hodit ČSSD, KSČM a SPD. Protože tyto strany zachází na voličském úbytě, obzvláště ČSSD, která ztratila směr a cíl.
Rozhodnutí Ústavního soudu přišlo v nesprávnou dobu, mohlo počkat po volbách, až bude stabilní vláda a bude se moci debatovat čtyři roky. Celá situace je ovšem poučná v tom, že lidské bytosti by si měly dát pozor, co si přejí, protože by se jim to mohlo splnit. Dřívější malé strany jsou nyní větší a minulé velké menší. Každý by tedy měl tedy vědět, že politické kolo osudu je kolo fortuny vrtkavé. Počítání D'Hondtovy metody je opravdu otrava, udělat z celé republiky jeden volební obvod je možné, stanovit obvody tak, aby měly přibližně stejný počet voličů, také. Ale nejde to hned.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Co se týká obezličky, že by volby mohly být, i když nový zákon nebude, protože vše může vyřešit výnos Nejvyššího správního soudu, není moc uklidňující. Musíme si uvědomit, že liberální demokracie nerovná se právní stát, právní stát je pouze její součástí. Vyvažování moci soudní, zákonodárné a výkonné ve státě je nekonečný souboj, a není se co divit, že když jedna získává navrch, ostatní si hájí své, byť někdy až moc expresivně. Od listopadu 1989 to není poprvé ani naposledy. Stávající volební zákon nebyl ideální, ale měnit ho 8 měsíců před volbami je příliš.