KOMENTÁŘ: Rozcestí - Josef Koukal

Strana má svou konzervativní a liberální tvář. První reprezentují otcové zakladatelé Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg, pro nadcházející volbu zastoupení Tomášem Czerninem. Druhou pak Jiří Pospíšil, o víkendu ji ztělesní Markéta Adamová Pekarová.

Když se nedostává velkých úspěchů, je třeba dodat si optimismu úspěchy menšími. Topka se momentálně chlubí výsledky v posledních třech volbách, tedy senátních, komunálních a evropských. Dva europoslanci, několik senátorů zvolených zpravidla na společných kandidátkách se starosty a dalšími partnery a účast ve věčně rozhádané koalici na pražském magistrátu však nemůže vyvážit existenční problémy, jež strana celkově zažívá. Fakticky jí kráčí o holé přežití, v posledních sněmovních volbách teprve po sečtení hlasů z velkých měst překročila s odřenými zády pětiprocentní hranici a preferenční odhady ji dlouhodobě řadí tu těsně pod, tu těsně nad čáru ponoru.

Poslední skutečný úspěch zaznamenala v roce 2013, kdy v předčasných volbách do Sněmovny s 12 procenty předběhla prudce poklesnuvší, ani ne osmiprocentní ODS. Následoval už jen pozvolný sestup, na nějž TOP 09 reagovala dvakrát.

Nejprve v roce 2015 nahradila ikonického předsedu Schwarzenberga faktickým lídrem Kalouskem, aby zjistila, že zkušený matador svým přímočarým stylem víc voličů odrazuje, než přitahuje. Po dvou letech, kdy preference dál vadly ze zhruba 7,5 na 5 procent, zkusila do svého čela postavit druhdy populárního ministra spravedlnosti za ODS Pospíšila. V roli tahouna však neobstál, svou energii štěpil mezi práci v evropském parlamentu, později i pražský komunál, přičemž nejviditelnějším a nejsrozumitelnějším mluvčím strany zůstal i po jeho nástupu Kalousek.

Příští předseda bude řešit úkol podstatný pro budoucnost všech menších pravicových stran, a tím je ochota ke spolupráci. Téma, které visí v ovzduší od jara a do nějž se tento víkend opřel i vítr z Letenské pláně.

Samotné partaje vědí, že prakticky stejné zboží nelze voličům prodávat pod třemi čtyřmi různými obchodními názvy. V prohlášeních se však zatím nedostaly o mnoho dál, než že si spolupráci „umí představit“, případně v ni „věří“. Pokud svou víru nepřetaví v čin, nebudou mít záhy co spojovat.