Článek
Kreml se rozhodl pokračovat ve válce, i když mu nevyšel bleskový úder, při němž by nechal odstranit vládu a nahradil ji loutkovou promoskevskou. Tvrdá obrana Ukrajinců ho zaskočila, ale neodradila ho ve snaze ovládnout alespoň Donbas a pobřeží Azovského moře, aby mělo Rusko zabezpečenou pozemní cestu na nezákonně anektovaný Krym.
Evropa poprvé po osmi dekádách zažívá velký mezistátní vojenský konflikt, v němž jsou nasazeny statisíce vojáků a tisíce tanků a obrněných vozidel na frontě dlouhé tisíc kilometrů. Nebojuje se však jen na frontě. Rusko opakovaně útočí na infrastrukturu v týlu, zejména na elektrárny a teplárny, takže mnoho obyvatel Ukrajiny se musí obejít bez proudu, tepla a vody.
Ruská agrese nezasáhla jen Ukrajinu, přispěla ke krizi a k inflaci, prudce stouply ceny energií, zejména plynu. Putin ho využíval jako páky na Evropu, která se musela začít zbavovat závislosti na Rusku. V době, kdy se svět teprve zotavoval z pandemie, se také ukázalo nutné zvyšovat utlumenou zbrojní výrobu.
Ohromná válka má však ještě jeden a možná ještě závažnější dopad. Definitivně s ní skončilo stávající uspořádání světa vytvořené po druhé světové válce a v jeho rámci platné garance bezpečnosti. Toto uspořádání stálo na tom, že vítězné mocnosti druhé světové války nezačnou dobyvačnou válku s cílem zvětšit své území. Sice hrozil jaderný střet, ale Západ i Sověti si uvědomovali, že by byl pro všechny zničující, a proto hledali mechanismy, jak konfliktu zabránit. Současně se snažili probíhající konflikty, často zástupná střetnutí mezi supervelmocemi, udržovat pod kontrolou, aby se nekontrolovaně neeskalovala a nepřenesla dál.
Systém postupně erodoval, k čemuž přispěly Spojené státy vojenskými akcemi bez mandátu OSN a vypovídáním odzbrojovacích smluv, které Rusko přestávalo dodržovat. Definitivně končí nyní. Rada bezpečnosti je ochromená, protože jeden z pěti jejích stálých členů, kteří mají právo veta, zahájil neomezenou konvenční válku proti svému sousedovi. Místo, aby se využívala platforma OSN k postihování Ruska, musely se při vyhlašování sankcí používat jiné, menší platformy a ad hoc dohody, pro které se hůře získávají další země.
OSN se tak dostává do situace, v jaké byla v třicátých letech Společnost národů, která také postupně ztrácela vliv. Rozdíl je jen v tom, že Rusko v Radě zůstává a paralyzuje ji, zatímco Společnost národů opustilo jak nacistické Německo, tak císařské Japonsko, jež rovněž přestaly dodržovat mezinárodní dohody o paritě zbraní.
I kdyby válka skončila zítra, což se bohužel nestane, a Rusko si začalo sypat popel na hlavu, návrat už možný nebude. Ocitáme se v nebezpečnějším světě bez kontrolních mechanismů, kde je nutné spoléhat na spojence a vojenskou sílu. Ve světě, kde se o podíl na moci hlásí další země, jako jsou Indie a Brazílie nebo Jižní Korea, ale také poražení z druhé světové války, Německo a zejména Japonsko.