Článek
Rok 2024 byl rokem voleb a stal se masakrem úřadujících politiků – kolem 70 procent z nich ztratilo hlasy.
I tam, kde strany dál povládnou, ustoupily z pozic – jako například v Jihoafrické republice, kde Africký národní kongres poprvé ztratil většinu, a v Indii, kde Modiho strana Bharatiya Janata potřebuje koaličního partnera. Prohra politiků ve funkcích odráží celkovou nespokojenost a emoční nestálost voličů. Má dvě polohy.
První je ekonomická. Lidé jsou naštvaní, že se jim znatelně zvýšily životní náklady. Inflaci způsobila koronavirová pandemie, válka na Ukrajině a špatné energetické a fiskální politiky. Druhá je emocionální. Svět je v pohybu, sociální sítě potlačily vliv tradičních médií, omezily průměrnou schopnost lidí soustředit se a vnímat svět racionálně. Příkladem jsou Spojené státy, kde demokratka Kamala Harrisová doplatila na značnou nepopularitu svého šéfa Joea Bidena přesto, že objektivně má Biden velmi dobré ekonomické a legislativní výsledky. Až opadnou emoce, budou ho odborníci hodnotit jako jednoho z nejúspěšnějších prezidentů posledních padesáti let a nejlepšího jednomandátového prezidenta od vlády Lyndona B. Johnsona (který, striktně vzato, jednomandátový nebyl).
Jenže, jak kdysi pronesl Ludvík Vaculík, lidé se nerozhodují podle svých úvah, ale podle svých povah. V tanci slov a obrazů na jevišti sociálních sítí neměl stárnoucí Biden, neobratný komunikátor i v časech své největší slávy, šanci dočkat se ovací plného sálu. Do dějin tak odejde s paradoxním epitafem: Zde leží muž, který z Bílého domu odstranil Donalda Trumpa, a zároveň připravil půdu pro jeho návrat.
Nebezpečný autoritář a demagog Trump je znamením doby, v níž se hroutí starý systém, a nikdo neví, jaký ho nahradí. Dobře to pochopíme na příkladu Německa. Jak poznamenala analytička Constance Stelzenmüllerová, po dekády řešilo Německo svoji bezpečnost prostřednictvím NATO a Spojených států, levnou energii prostřednictvím Ruska a export prostřednictvím čínských trhů. Všechny tři tyto jistoty se proměnily v potenciálně katastrofální nejistotu, která bude mít fatální dopad i na Česko, pokud se naše spící politická reprezentace ihned neprobudí.
Nynější špatná situace skupiny Volkswagen je jen první vlaštovkou – nebo spíš kanárkem v dole – nadcházející nebezpečné éry. Přičteme-li k tomu volatilitu německé a francouzské politické scény, nemáme skoro žádný důvod dívat se do příštího roku s optimismem.