Článek
O nějaké zásadní reformě ministerstev a státní správy se už mluvit nedá, ministři jásají. Ovšem bez těch dvou, kteří na Johnsona dohlíželi, je ohrožen i suverénní brexit, nyní je docela možné, že bude premiér svolný přijmout potupný diktát Evropské unie v podobě unijních hospodářských regulací a práva rybolovu v britských vodách.
Celá tragédie je ale zároveň i velkou fraškou, protože nešlo o žádný politický konflikt a názorové střety, nýbrž hlavně o personální rivalitu a osobní vliv, a to, co rozhodlo, byla čirá malichernost. Nově jmenovaná úřednice pro komunikaci odmítla sloužit pod novým šéfem, Cummingsovým spojencem, a získala podporu Johnsonovy milenky. A pak že ženy nemají žádnou moc.
Premiér, ostatně jako většina kariérních politiků Konzervativní strany, není člověkem pevných názorů a od té doby, co je pod pantoflem své intrikářské milenky, která mu nedávno povila dítě, docela výrazně zezelenal a stranu vede tak jako jeho předchůdce Cameron v hlavním proudu progresivistické ideologie.
Poslední dobou mluví o internacionalismu a tradičním anglickém liberalismu, jako by nevěděl, co se děje. Nikdo nepochybuje, že kvůli zmateným mimořádným opatřením vlády ztratil autoritu, byť možná poněkud nespravedlivě jako většina evropských politiků za pandemie. Od návratu z nemocnice působí na veřejnost velmi zmateně a pravicová média jej k překvapení levice také nemilosrdně kritizují a spekulují o jeho politické budoucnosti.
Cummings, který v pátek vypochodoval z domečku, byl jedním z nejzasloužilejších mužů britské pravice. Už v devadesátých letech vedl úspěšnou kampaň proti přijetí eura. Měl velkou zásluhu v roli poradce ministra školství na zakládání středních svobodných škol (akademií), nezávislých na školské (levicové) inspekci, a osnovách, jež výrazně zvýšily životní šance chudých dětí. Zamezil založení severoanglického parlamentu. Jako poradce ovšem neměl přímou moc a úsilí vnucovat ministrům své lidi mělo pod slabou a váhavou vládou premiéra své omezené možnosti. Levice, kariéristé, socdemokraté mezi konzervativci a státní úředníci proti němu vedli od jeho jmenování loni v červenci zuřivou, často osobní a pomlouvačnou kampaň.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
O Johnsonovi se posměšně říká, že se na jednání vlády i v kuloárech nechá na čas ovlivnit nejhlasitějším mluvkou. To by za času pandemie bylo opravdu otřesné a skandální, zdá se však, že v tomto případě jde o vliv trvalý. Jak říkají Francouzi – cherchez la femme.