KOMENTÁŘ: Řecko potápějí věřitelé - Alex Švamberk

Řecko se během krize opět přiblížilo bankrotu, což vedlo občany k tomu, že za poslední týden vybrali z bank šest miliard eur. Hrozba kolapsu Řecka se také podílela v červnu na oslabení evropských akciových trhů i na oslabování eura.

Řecko – zejména jeho levicový premiér Alexis Tsipras a ministr financí Janis Varufakis – čelí tvrdé kritice, že se s nimi nedá jednat, protože nemíní pokračovat v zavádění úsporných opatření. Analytici ukazují, kde všude by ty dvě miliardy šly ušetřit, kdyby to Atény neodmítaly. Mají pravdu, ono je vždycky možné někde ještě něco uspořit. Jenže Řecko už zavedlo nejtvrdší úspory ze všech zemí postižených krizí.

A přesto se jeho ekonomická situace nezlepšila. Ekonomika sice malinko vzrostla, jenomže se to moc neprojevilo, protože propad HDP činí od začátku krize asi čtyřicet procent. Ani 28procentní nezaměstnanost výrazně nepoklesla. Půjčky ani škrty, jimiž byly podmíněny, požadované zotavení řecké ekonomiky nepřinesly.

Věřitelé by ale neměli být postojem Atén překvapeni. S odmítavým postupem Řecka měli počítat od chvíle, kdy letos vyhrála volby levice. SYRIZA se pokoušela uspět už v předchozích volbách, ale až do letoška se jí to nepovedlo. Řečtí voliči dávali najevo, že netouží po levicových slibech. Když však úsporná opatření nepřinesla očekávané zlepšení situace, začali slyšet na vábení SYRIZA, že žádné další škrty nezavede a vymůže zmírnění podmínek pro pokračování pomoci.

Tsiprase vynesla k moci tvrdost věřitelů, kteří nedbali na strádání obyčejných Řeků a utahovali šrouby ve snaze získat zpět něco z půjčených peněz. Nový premiér se přitom neukázal jako hochštapler, jemuž jde jen o moc, takže by populistická hesla hned po svém zvolení opustil. Zůstal věrný svému programu a snaží se jej v rámci možností uskutečňovat, k čemuž ho také vede tlak poslanců.

Nekompromisní postoj věřitelů neohrožuje jen Řecko, kde může vést k další krizi, která bude vyžadovat ještě silnější sanace. Ohrožuje i eurozónu. Ta se sotva zotavila z recese a začala opatrně růst. V posledním měsíci už se ale hlavní evropské trhy také v obavách z řecké krize začaly opět propadat. A opět zmiňovaný odchod Řecka z eurozóny, který stále není připraven, by nesporně přispěl k dalšímu oslabení a znedůvěryhodnění eura.

I když věřitelé zdůrazňují, že jejich hlavním cílem je Řecko stabilizovat, zatím to tak nevypadá. Jejich peníze totiž často nešly na rozvoj řecké ekonomiky, na povzbuzení zaměstnanosti a podnikání. Notná část půjček šla na sanaci řeckých dluhů a uspokojení věřitelů, kteří hnáni vidinou zisku přehlíželi rizika a opomíjeli, že Atény jen těžko mohou své dluhy splatit. Takže šlo o takové letadlo ve velkém. Když dostalo Řecko první půjčky na řešení krize, muselo se dokonce zavázat, že je použije na úhradu svých dluhů.

Když tedy je řecké vedení označováno jako nerealistické, či dokonce dětinské a nedospělé, jak to řekla šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová, je to pokrytecké, stejně jako když šéf eurozóny Jeroen Dijsselbloem říká, že míč je na straně Řeků.

Atény nabídly taková úsporná opatření, o nichž jsou přesvědčeny, že je ještě lid skousne, jenomže věřitelům připadala nedostatečná.

Jejich odmítání řeckých návrhů už vyvolalo dost škod. Pokud budou stále postupovat stejně, mohou přijít o mnohem více. S každým utažením šroubu vzrůstá riziko větší katastrofy v podobě vynuceného odchodu Řecka z eurozóny provázeného silným oslabením eura. Řekové by taky příště mohli zvolit skutečně extremistickou vládu, popularita neofašistického a protievropského Zlatého úsvitu ukazuje, že tato hrozba je reálná. Nelze nezmínit ani dlouhou tradici junt v Řecku. Rozvrácené Řecko by také znamenalo, že jím budou moci snáze procházet migranti, a hlavně že se oslabí jižní křídlo NATO tak důležité v době válek na Blízkém východě a v Libyi.