Článek
Kalousek se sice omluvil, že z jejich strany to byla jen nepřesná a zjednodušená interpretace, pravdu však neříkali. Pokud nelhali, tak nechutně malovali skutečnost na růžovo.
V textu samostatného Nařízení o řízení azylu a migrace, což je legislativní úprava, která se věnuje přijímání a relokaci migrantů, není napsáno, že se netýká České republiky. Není. Ani evropská komisařka pro vnitřní záležitosti Ylva Johanssonová, která se snažila otupit ostří odporu v ČR, nic takového neuvedla. Jen napsala, že země jako Česká republika, které už projevily solidaritu přijetím velkého počtu uprchlíků, budou moci být osvobozeny z jakýchkoli povinných solidárních příspěvků. Takže žádné je nebo bude, ale bude moci býti.
Kdyby to tyto země již měly, tak by polský premiér Donald Tusk, kterého rozhodně nelze podezírat, že by byl protiunijní, neřekl, že právě toto legislativní nařízení Polsko odmítne.
Kalousek se omluvil Rakušanovi a Fialovi za to, že je obvinil ze lži o migračním paktu
Samozřejmě, že si stát bude moci požádat o výjimku. Komise pak žádost, ve které se musí splnit několik bodů, posoudí a rozhodne o případném vynětí z povinnosti. Schválit to pak musí Rada EU, a protože jde o schvalování na ministerské úrovni, rozhoduje se na základě kvalifikované většiny. To nevypadá jako žádné terno.
Unijní mechanismy jsou složité a obecně ne snadno pochopitelné. Navíc Unie používá vlastní newspeak, jemuž je taky třeba rozumět. Johanssonová v příspěvku tvrdí, že „pakt o migraci nevyžaduje povinnou relokaci, a to dokonce ani v krizích. Vyžaduje povinnou solidaritu… – finanční nebo operační.“ Už jsem psal, že spojení „povinná solidarita“ je protimluv, a nyní budou souhlasit s opozicí, že ve skutečnosti jde o povinné přijímání uprchlíků s jediným rozdílem, že se z něj lze vykoupit, pokud se za jednoho migranta zaplatí do unijní pokladny 20 000 eur. Ročně se jich má přerozdělit 30 000.
Ač se ministr Rakušan snaží vše přetírat na růžovo, realitu se mu přebarvit nepodaří. Možná má pravdu Kalousek, že víc dosáhnout nešlo, vydávat neúspěch za úspěch ovšem působí trapně. Vytáčení a hra se slovíčky mu nepomůže. Jeho přístup nahrál opozici na smeč a ta toho využívá.
Tentokrát se nelze divit výzvám k odvolání Rakušana, protože neuspěl, a ještě se to snažil zakrýt lživými tvrzeními. Možná se měl víc soustředit na práci a méně na mediálně přitažlivé spanilé jízdy do chudých krajů. Pokud na nich nějaké body nasbíral, tak teď je všechny ztratil.
Byť nás migrační vlny nezasahují, otázka migrace je i u nás velmi citlivá.
Hlavní problém je však v Bruselu, který se snaží ulevit zemím nejvíce zatíženým přílivem migrantů. Ve skutečnosti však Nařízení o řízení azylu a migrace hlavně nahrává protiunijním, nacionalistickým a xenofobním stranám. Schválit takovýto balíček krátce před volbami do Evropského parlamentu je mimořádně hloupé. Jako by poslanci zapomněli, co předváděli v europarlamentu britští poslanci protiunijní strany UKIP. Pozice svých stran přitom oslabili.
Větší dopad ale tento bod migračního paktu bude mít na podzimní zemské volby v německých spolkových zemích Sasko, Braniborsko a Durynsko. Tam je Alternativa pro Německo (AfD) už nyní velmi silná a migrační pakt jí bezpracně přinese pár procent hlasů navíc. Stejně tak jako Marine LePenové v podzimních francouzských prezidentských volbách. To skutečně není příjemná vyhlídka.
Tzv. migrační pakt přináší i dobré body, jako je lepší evidence uprchlíků, přičemž je výhodou, že se o každém hlasovalo separátně. Chybí v něm však to hlavní. Neřeší příčiny, ale symptomy. Lékaři přitom vědí, že nejlepší léčba je kauzální, kdy se léčí příčina nemoci, takže při bakteriální infekci se nasazují antibiotika. Symptomatická, která třeba tlumí bolesti, se používá, když není na danou nemoc lék. Zabránit lidem, aby migrovali, nejde. Ale lépe střežit hranice jde.
Česko bude možné osvobodit od povinných příspěvků v migračním paktu, tvrdí eurokomisařka
