Článek
Nevyšlo odvážné tažení na Kyjev, který měl padnout za pár dní. Ruské vojáky nikdo nevítal jako osvoboditele od nacismu, naopak se jim tvrdě bránili. Nepomohla ani změna taktiky, když okupanti sevřeli velká města a ničili je bombami a raketami.
Ani soustředění jednotek na Donbas nepřináší očekávaný úspěch. Zvětšilo se území pod ruskou kontrolou, když okupanti obsadili desítky vesnic, zejména na severu Luhanské oblasti, ale zatím se ani nepodařilo dostat jádro ukrajinských sil do kotle. Rusko zatím ovládlo jen jediné větší město – Cherson. V Mariupolu, z něhož zbyly jen trosky, se pořád v železárnách Azovstal drží dvě tisícovky obránců.
Vladimir Putin zakázal ocelárny dobýt, aby ušetřil životy ruských vojáků. Ono jich dost padlo, jistě víc než přiznaných 1500. I množství zničené techniky je velké. U tanků a obrněných vozidel nejde už o desítky, ale stovky kusů, u vrtulníků a letadel sice počty tak vysoké nejsou, ale rozhodně nejde o pár ojedinělých ztrát. Rusové navíc přišli o do té doby vyzdvihované bombardéry Su-34 a bitevní vrtulníky Ka-52. Hlavním symbolem neúspěchu je však potopený křižník Moskva, vlajková loď Černomořské flotily.
To se jako velký úspěch nedá prezentovat, i když by se podařilo zajistit pozemní spojení na Krym. Cena je příliš vysoká. Na Rusko dopadají sankce, sortiment zboží se zmenšuje a opatrné výhrady ke speciální vojenské operaci dává najevo stále více oligarchů, kteří mají zablokované své majetky, a hlavně nemohou kvůli sankcím vydělávat.
Žádný další úspěch na obzoru není, i když ruský generálmajor Rustam Minněkajev odhalil plány na dobytí celého černomořského pobřeží Ukrajiny, aby vznikl most až do separatisty ovládaného Podněstří. S každým dnem bude těžší ofenzivu zahájit, protože na Ukrajinu proudí stále více zbraní. Už dávno nejde jen o ruční protitankové a protiletadlové rakety nebo munici, ale i o těžkou techniku, a to nejen sovětskou ze skladů bývalých sovětských satelitů, ale i modernější západní.
Rusko je sice ekonomicky a vojensky silnější než Ukrajina, na což by mohlo sázet v delším konfliktu, jenomže západní podpora je o tuto výhodu připravila. Země podporující Kyjev mají v součtu mnohem silnější ekonomiku než Rusko pod sankcemi. Že velikost podpory a odhodlání rozhodují, ukázaly arabsko-izraelské války. A obě světové prohrálo Německo, protože nemohlo dlouhodobě čelit hospodářské převaze svých protivníků.
Navíc je tu chuť pomáhat slabšímu, který se odhodlaně brání agresorovi a jehož prezident je charismatický a dokázat si získávat podporu na rozdíl od chladného kremelského vládce.
Putin však ztratil víc než celou Ukrajinu, kterou dokázal sjednotit proti sobě, a definitivně tak pohřbil své vlastní ideje, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden národ. Ukrajinci mu invazi neodpustí, tak jako Čechoslováci Moskvě nikdy nezapomněli srpen 1968. Putin taky oslabil ruské hospodářství, Západ už dělá, co může, aby nebyl na ruské ropě a plynu závislý, takže Rusku bude klesat příjem z prodeje surovin.
Hlavně se mu však nepodařilo zajistit větší bezpečnost Ruska. Místo toho, aby rozšiřování NATO zastavil, protože plán zatlačit je zpět patřil vždy do říše snů, Aliance nyní posiluje své východní křídlo a vstup do ní vážně zvažují dosud neutrální Finsko a Švédsko.
Rusko též ztratilo dlouho budovaný kredit stále sílící země, kterou pomalu začíná být nutné zase brát vážně. Putin udělal z největší země světa páriu, vyvrhele, se kterým se skoro nikdo nebaví, i když prvotní odpor k Rusku už trochu oslabil. Pryč je i aura vojenské mocnosti a o jeho zbraně, které do pokladny přinášely nemalé sumy, poklesne zájem. Nejsou zdaleka tak dobré, jak se myslelo.
Před Putinem leží samé špatné volby. Ukončit válku a vrátit se ke statu quo ante by bylo nejrozumnější – možná by se mu podařilo si alespoň na čas uchovat nejen Krym, ale prosadit i jistou autonomii lidových republik na Donbasu. To by však těžko mohl doma prezentovat jako vítězství a prohra se v Rusku neodpouští. Bude proto válčit dál, aby udržel těžce vybojované pozemní spojení s Krymem, což nebude lehké, protože Ukrajinci získali sebedůvěru a pokusí se dobývat své území zpět.
Radost z neúspěchu Putina ovšem kalí cena. Ukrajina za ni zaplatila velkým počtem obětí, zničené jsou celé čtvrti měst i infrastruktura. Obnova si vyžádá stamiliardy dolarů. Obilnice světa letos nenabídne původně očekávanou sklizeň, na které je závislý Libanon nebo Egypt, takže stoupne i cena potravin. Jestliže se často mluví o principu win win, tedy o prospěchu na obou stranách, v této válce jsme svědky pravého opaku, proher na obou stranách. Dražší bude plyn, ropa i potraviny. Je dobré si však pamatovat proč – důvodem nebylo rozšiřování NATO a jeho přibližování k hranicím Ruska, byť to mohlo Moskvu znepokojovat. Na vině jsou imperiální touhy šéfa Kremlu.