Článek
Mongolové za Velkého chána Temüdžina (asi 1162 až 1227) rozšiřovali svou říši všemi směry, nejen do Číny a střední Asie, ale také do Evropy. V roce 1221 pronikli k Azovskému moři a v roce 1223 zcela rozdrtili silnější společná vojska ruských knížat (a Kumánů). Byla to největší porážka Slovanů v historii, která předznamenala konec Kyjevské Rusi. V roce 1238 dobyli Vladimir, Suzdal, Rostov, Tver a tehdy bezvýznamnou Moskvu. Kyjev dlouho vzdoroval, nakonec ho Mongolové s pomocí obléhacích strojů – jak vidno, nebyli to jen lučištníci na koních – dobyli a vypálili v roce 1240. Následoval postup do Polska, kde Mongolové v roce 1241 svedli několik vítězných bitev včetně té u Lehnice, ke které nedorazil Přemyslovec Václav I.
Výboje se zastavily, když Čingischánův vnuk Bátú odjel z Evropy, neboť zemřel druhý velký chán Ögodej. Bátú se jeho nástupcem nestal, ale v roce 1242 stanul v čele nově založeného mongolskotatarského Velkého státu (Ulug Ulus), známého víc jako Zlatá horda. Ta ovládala značnou část Rusi včetně Moskvy.
V ruské historii se často zdůrazňuje, že ruská knížectví nebyla součástí mongolské veleříše ani Zlaté hordy, jen musela odvádět Mongolům daně. Pouhý pohled na mapu Velké mongolské říše na jejím vrcholu, kdy s 23 miliony kilometry čtverečních představovala největším souvislé impérium v historii, ukazuje, že sahala od Pacifiku k Černému moři. Součástí byly nejen Čína, Mongolsko, Tibet, Afghánistán a jih Sibiře, ale také Persie, Kavkaz a část ruských rurikovských knížectví včetně Moskvy.
Kníže Alexandr Něvský, ruský to hrdina, který porazil v roce 1240 Švédy na Něvě a o dva roky později křižáky na Čudském jezeře, byl oceněn Bátúem za ochranu říše. V roce 1252 pak dostal Alexandr od Mongolů jarlyk, tedy pověření k vládě nad vladimirským knížectvím. Bez pověření, v jehož rámci musel uznat svrchovanou moc Mongolů, by vládnout nemohl. Na jeho vládu dohlížel baskak, což byl na zástupce Mongolů. Alexandr se ukázal jako věrný vazal, v roce 1259 donutil nedobytý Novgorod platit Mongolům daně. To bylo v době, kdy ruská města povstávala proti vysokým daním vybíraným Mongoly, kteří si také odváděli mladé muže do vojenské služby.
I za vzestupem Moskevské Rusi, která vznikla v roce 1276 a Putin se k ní rád odkazuje, stojí Zlatá horda. Protože pro ni druhý moskevský kníže Jurij vybíral daně a prosazoval její cíle, získal v roce 1317 jarlyk na Vladimirském knížectví. Jurijův bratr a následovník Ivan I. Kalita pak převzal výběr daní pro Zlatou hordu do svých rukou. V letech 1327 až 1328 vedl tatarskou trestnou výpravu proti Tveru. Se záštitou a často i vojenskou podporou Zlaté hordy si Moskva v druhé polovině 14. století podmaňovala další ruská knížectví.
Pravoslavná církev také obyčejné Rusy nijak nechránila. Byla osvobozena od daní výměnou za to, že vyzývala poddané, aby se proti Mongolům nebouřili a sloužili jim. Tak tomu bylo až do roku 1380, kdy kníže Dmitrij Donskij porazil mongolská vojska.
Putin obdivuje Petra Velikého a Kateřinu Velikou, bájí o tom, jak dnešní Rusko navazuje na starou Rus, přídomek Kyjevská mu z toho vypadl a Ukrajinci podle něj nejsou samostatný národ, nýbrž Rusové, jejichž jazyk se proměnil pod polsko-litevským vlivem. Stejně tak možné je tedy říci, že se Ukrajina a s ní Evropa brání výbojům pokračovatelů Zlaté hordy. Zvláště, když si vezmeme názory Lva Gumiljova, který zdůrazňuje stepní identitu Rusů. Ano, je to stejně ahistorické. Ale na hrubý pytel hrubá záplata.