Článek
Možná by se rád viděl jako car Alexandr I., který porazil Napoleona a vstoupil v čele svých vojsk do Paříže. Určitě vnímá paralely s Kateřinou II. Velikou, která získala Krym. V pátek 18. března se konala na stadionu v Lužnikách mamutí oslava výročí připojení Krymu, kde Putin pronesl projev před sto tisíci lidmi. Co taky jiného na stadionu dělat, když jsou ruští sportovci v mezinárodní izolaci a žádná rocková hvězda tam nemůže přijet. Tak vystoupí alespoň Putin.
Putin v přímém přenosu chválil ruské vojáky, státní televize ho uťala
Ani slova opěvující statečnost ruských vojáků, mající předem otupit případné protesty matek padlých, však nemohou zakrýt, že se válka na Ukrajině vleče. Rusko sice opakuje, že speciální vojenská operace, jak nazývá útok na Ukrajinu, jde podle plánu. Vyloučit to nelze, protože plán není znám, pohled na bojiště však jasně ukazuje, že se ruské jednotky zastavily. Místy se dokonce zakopávají.
Ztratily inciativu, nebo jak se dnes módně říká „lost momentum“. Úvodní dny pokusů o rychlé průniky jsou tytam, válka přešla v opotřebovávací. Místo průlomů se obléhají a ostřelují města. To nevypadá na rychlé vítězství a brzké triumfální oslavy porážky ukrajinského „neonacismu“.
Když běloruský prezident Alexandr Lukašenko vyzývá Kyjev, aby přijal nabízenou podobu dohody o ukončení konfliktu, jinak bude muset bezpodmínečně kapitulovat, protože Rusko tuto válku neprohraje, působí jako vypelichaný papoušek omílající prohlášení Kremlu. Bohužel je však v jeho slovech jádro pravdy, Putin si tuto válku, kterou zahájil, nemůže dovolit prohrát.
Ze své milované historie dobře ví, jak to dopadalo s Ruskem po prohraných válkách. Neúspěšná revoluce z let 1905 až 1907, která začala vzpourou námořníků na křižníku Potěmkin, byla reakcí na frustraci z prohrané rusko-japonské války. Putin si také uvědomuje, že říjnová socialistická revoluce z roku 1917, kterou sám označil za tragédii v historii země, byla důsledkem vleklé první světové války. Zřejmě mu dochází, že k rozpadu SSSR přispěla vedle astronomických nákladů na závody ve zbrojení i vleklá válka v Afghánistánu, byť Sovětský svaz nebyl ve studené válce vojensky poražen.
Porážka ve válce na Ukrajině by asi vedla k velkým vnitřním otřesům v Ruské federaci a je možné, že by se začala opět drolit. Putin proto doufá, že dotlačí Ukrajinu k ústupkům i za cenu ještě tvrdšího postupu, který naznačují sílící útoky na okolí měst na západě Ukrajiny.
Při studiu historie by však Putin neměl zapomínat ani na doby, kdy po Rusku nebylo ještě ani stopy a mezi Kaspickým a Černým mořem se proháněli kočovní Skytové. V třetím století před naším letopočtem přišel slavný válečník, epirský král Pyrrhos na pomoc tehdy řeckému Tarentu, které se pokoušeli dobýt Římané. S obtížemi a s velkými ztrátami vyhrál roku 280 př. n. l. bitvu u Herakleie, k čemuž u pomohli váleční sloni, a Římané se na čas stáli z jihu Itálie. O rok později se střetl s Římany u Auscula, kde je zahnal zpět do opevněného tábora. Když však viděl své ztráty, pronesl slavnou větu: „Ještě jedno takové vítězství a jsme zničeni.“
Pyrrhos svedl mnoho dalších podobných bitev. Zemřel v Argu, který se pokoušel ovládnout, když po něm údajně jedna žena hodila dlaždici nebo střešní tašku, takže spadl z koně. Na zemi ho pak ochromeného zabil makedonský voják Zopyrus.