Článek
Podle Herakleita nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky – když do ní vstupujeme, mění se sama řeka i my. Pokud je někomu předsokratovská filozofie cizí, může si pomoci českým rčením „opakovaný vtip přestává být vtipem“.
Připojení čtyř ukrajinských oblastí není stejné jako anexe Krymu v roce 2014, byť je použit stejný vzorec s narychlo konanými pseudoreferendy, v nichž se naprostá většina obyvatel vysloví pro spojení s matičkou Rusí.
Ruští vojáci dislokovaní na Krymu na základě smlouvy o využívání ruských základen v Sevastopolu ovládli poloostrov za pár dní, aniž by čelili významnějšímu odporu, pomineme-li hrdinného kapitána minolovky Čerkasy, jejíž posádka se bránila. Zaskočený svět, který se v problematice neorientoval, nedokázal zareagovat. Český prezident Miloš Zeman dokonce anexi označil za fait accompli, tedy danou věc, a přišel s ideou, že by se vše mohlo urovnat, kdyby Rusko poskytlo Kyjevu kompenzace.
Nyní se anektují území po sedmi měsících Moskvou zahájené války, kdy se Ukrajinci usilovně brání a Západ jim pomáhá rozsáhlými dodávkami zbraní. Předem dává najevo, že anexi nikdy neuzná. Zeman už řekl, že Putin patří před válečný soud.
Anexe čtyř dobytých oblastí Ukrajiny však není jen vzkaz domů, i když po porážkách na východě Charkovské oblasti je potřeba ukázat, že speciální vojenská operace, jak Putin nazývá svou agresivní válku, přináší úspěchy. Připojení 15 procent rozlohy Ukrajiny úspěchem je. Druhá věc je samozřejmě, za jakou cenu jsou připojovány.
Oznámení anexe je současně vzkazem dovnitř i ven, co Putin aktuálně chce a oč se bude bojovat. Nejde jen o území pod kontrolou ruských jednotek. Putin válku zahájil pod záminkou pomoci samozvané Doněcké a Luhanské lidové republice, jejichž existenci jen pár dní předtím uznal. Pomoci jim měl získat celé území Doněcké a Luhanské oblasti, protože Moskvou řízení separatisté ovládali jen jeho část. Nyní bude chtít získat nejen celou Doněckou a Luhanskou oblast, ale i Chersonskou a Záporožskou.
Že Putin porušuje vlastní vyjádření, už nemůže nikoho překvapit. Sice říkal, že o Krym nemá zájem, že se ve speciální vojenské operaci soustřeďuje čistě na Donbas, ale to jen ukazuje jeho licoměrnost. Od anexe Krymu bylo jasné, že Moskva bude potřebovat pozemní cestu na poloostrov a v dlouhodobém výhledu bezpečnostní koridor z vazalských zemí okolo Ruska.
Případné příměří na linii fronty by poskytlo Rusku pouze přestávku na zkonsolidování jeho sil. Putin by přitom mohl rozehrát hru, v níž Ukrajina odevzdá bez boje zbylé části všech čtyř oblastí podle vzoru Ázerbájdžánu, který na základě dohody o příměří obsadil všechny okresy sousedící s Náhorním Karabachem včetně těch, kde se ještě držely arménské jednotky. Samotný zájem jednat o příměří bere Putin jako slabost, a tak nezbývá než dál co nejvíce podporovat ukrajinské jednotky v boji. Jiné řešení není, nechceme-li patřit mezi satelity Moskvy.
Pokud by bylo příměří uzavřeno na linii fronty, po posílení svých jednotek by Rusko za pár měsíců či let podniklo operaci, při které by oblast ovládlo celou. Pokud by ji rovnou dostalo, po konsolidaci jednotek by se pokusilo ovládnout Charkov.