KOMENTÁŘ: Putin přestal lhát – Alex Švamberk

Když Putin, který nikdy netrpěl skromností, mluvil na zasedání prezidentské Rady pro lidská práva o obsazení území na březích Azovského moře, srovnával se s Petrem Velikým, který také bojoval o přístup k tomuto moři. A označil, že je úspěch, že už se stalo „vnitrozemským“. Tím nenaznačoval, že by snad Rusové vybudovali hráz, což by ho oddělilo od Černého moře, ale že všechny jeho břehy jsou nyní v ruských rukou.

Ruský prezident se nijak nežinýroval a netajil imperiální záměry. Řekl, že speciální vojenská operace, jak se v Rusku nazývá invaze na Ukrajinu, už přinesla výsledky, protože se na mapě Ruska „objevila nová území“.

Otevřenost Putina na zasedání byla tak nebývalá, že mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov musel jeho slova objasňovat, aby nepůsobila, že jde o rozšiřování území. Ruská mediální masáž je sice silná, ale takto otevřeně deklarované imperiální cíle nejsou pro veřejnost stravitelné. Peskov vysvětloval, že se jen plní cíl operace, jímž je ochrana lidí, kteří žijí na jihovýchodě Ukrajiny a na Donbasu: „Při obraně těchto lidí vznikla tato území, která byla připojena na základě výsledku tam provedených referend.“

Vyjádření ruského prezidenta současně ukazují, že neustupuje od svých plánů a nejde o rychlost: „Samozřejmě to může být dlouhý proces,“ přiznal a připravil tak obyvatele na dlouhý konflikt.

Je to nepříjemné probuzení pro všechny, kteří se domnívali, že jde s Putinem jednat, a podstrojovali mu, jako naposled francouzský prezident Emmanuel Macron, když hovořil o nutnosti bezpečnostních garancí pro Rusko. Kreml se toho okamžitě chytil. Kyjev na Macronova slova reagoval správně – garance potřebují ti, kdož čelí agresivním záměrům Ruské federace.

Kontakt s Putinem by nebylo dobré přerušovat, ale podbízet se mu nejde, rozumí jen síle. Jednat s ním není o čem, protože jednat nechce. Předložil své podmínky a čeká jejich splnění.

Vyčítat Ukrajincům, že eskalují konflikt, když opakovaně zaútočili na ruské základny strategických bombardérů, je absurdní. Konflikt zahájilo a dále eskaluje Rusko, které zasypává Ukrajinu střelami s plochou dráhou letu. Ty se vypouštějí ze strategických bombardérů dálkového letectva, které jsou proto zcela legitimním cílem. Každý poškozený bombardér snižuje počet těch, které lze použít. A nesmí se zapomínat, že Rusko ničí ukrajinské rozvodné sítě, takže jsou civilisté bez elektřiny a vody, zatímco letiště jsou vojenské cíle.

Pro Rusko je nepříjemné, že byly zasaženy základny tak daleko od hranice a ruská protivzdušná obrana zareagovala až na poslední chvíli, přičemž o den později nedokázala zabránit útoku na sklady paliva na letišti u Kurska. Ale bránit Kyjevu v těchto útocích, jež mají omezovat ruské útočné síly, by bylo chybou, i když mnozí se bojí, aby se náhodou ruský medvěd nepodráždil. Jenže on už o moc podrážděnější být nemůže a Ukrajina bojuje o holou existenci.

Putinova slova ukázala lidem, kteří doufali v nějaký brzký konec konfliktu i za cenu nějakého kompromisu, jaká je realita. Kreml žádný kompromis nechce, trvá na splnění svých požadavků. Byť bychom se všichni raději válce vyhnuli, nebo ji co nejrychleji ukončili, agresi je nutné se bránit nejen kvůli Ukrajině, protože Putin si dobře pamatuje, že Československo i Polsko byly součástí sovětského bloku, a když Moskva naznačila, že něco chce, jedinou odpovědí bylo da.