Článek
Její moc je neosobní, bytostně jiná než v domácnostech národní lidovlády. Evropané by si už jen z tradice neměli, tak jako ve většině států světa, hrát na falešnou demokracii. Původně se totiž Unie měla stát federací a europarlament měl Komisi volit, což by deficit demokracie částečně maskovalo. Bruselská nomenklatura ale zjistila, že revoluci riskovat nemusí a národním elitám stačí „vrcholné“ funkce, jak právě vidíme na jmenování neznámých politiků okrajových států (Portugalsko, Estonsko, Malta).
Tentokrát to vypadalo, že se lidé vzbouří a podpoří kritiky, jenže volbám v zemích s odlišnou mentalitou i zájmy chybí společný jmenovatel. I kdyby euroskeptici získali většinu, což se jim těsně nepodařilo, nedokázali by vůči ideologické jednotě unijní vrchnosti postavit jednotný blok. Dělí je mnohé, zejména podpora boje Ukrajinců za nezávislost na Rusku. Škoda, shromáždění sice nevládne žádnou mocí, odehrávají se tam pouze hádky frakcí o výnosná koryta v poslaneckých výborech, ale jednotná opozice by mohla zformulovat nesouhlasný postoj s budovatelskou politikou Unie.
Ledový úsměv znovuzvolené šéfkomisařky Ursuly von der Leyenové překvapuje. S jak obdivuhodným klidem řečnila o nutnosti pokračovat (v jednou) vytyčené politice dekarbonizace s cílem vybudovat „čistý průmysl“ a zajistit hospodářskou prosperitu. Ve Slovníku filozofických pověr nazývá J. M. Bocheński zneužívání slov protichůdného významu odborným termínem blábol (z latinského balbus, slovanského bol-bolit). Dnešní stav vědy a techniky totiž neumožňuje levně přestavět celý průmysl a udržet blahobyt. O tom nepochybují snad žádní odborníci na energetiku a většina se domnívá, že se ani zcela bez uhlí a plynu neobejdeme. Tato vize, víra nebo ideologie skrývá tendenci přímo opačnou, vzhledem k astronomickým nákladům na elektrifikaci bychom totálně zchudli. Kdo jiný než Češi by to měl vědět. Naše životní úroveň se za poslední tři léta propadla o 30 procent, o tolik kumulativně vzrostla inflace a snížila hodnotu příjmů i úspor. Plnění dekarbonizace by průmyslový národ uvrhlo do naprosté bídy. Zelená politika je danost, prohlásil kdysi premiér, a vláda v pasti utopie už chystá další nové daně.
Evropský parlament potvrdil von der Leyenovou na postu předsedkyně Komise
Leyenová také reagovala na rostoucí odpor vůči ilegální imigraci. Slíbila ztrojnásobit počet pohraničníků na 30 000, jako by Komise netrestala nedávno Maďarsko šílenými pokutami za vracení migrantů? Ani nezávislým Britům se pod zákony Evropského soudu pro lidská práva nedařilo zastavit nápor přistěhovalců. Optimistický přednes Leyenové je tragickým dokladem politického pokrytectví a její útěšné řeči o podpoře inovací, o fondu na zvýšení konkurence nikoho nepřesvědčí. Ani slibovaná podpora bydlení mladým či další práva žen nic nespraví a upadající porodnost nezastaví. Dotační politika a regulace hospodářství stárnoucího kontinentu nenakopnou.
Ona by jistě chtěla být poslem dobrých zpráv, avšak vřava lidové nevole stoupá a politika Unie přispívá jen k bídě a rozvratu.
Co zbývá, nejde-li vládnout po dobrém? Vyhlásit novou iniciativu pro boj s dezinformacemi, „evropský štít demokracie“, jak nazvala další pokus zpřísnit cenzuru a zamezit kritice Unie.
Všeho do času. Na shledanou po volbách v roce 2029.
Von der Leyenová: Orbánova cesta do Moskvy nebyla mírovou misí, ale misí appeasementu
