Článek
Pokud o náhodu nejde a vyloučíme-li možnost, že jsme se z náhlého popudu stali důvěřivějšími, nezbývá než začít pátrat po příčinách. Autoři průzkumu nabídli k úvaze dvě události posledních týdnů.
Spolu se zastavením trestního stíhání Andreje Babiše v kauze Čapího hnízda zmizel z veřejného prostoru jeden důležitý stresor. Kvůli případu se ještě před prázdninami masivně demonstrovalo, především v souvislosti s nečekaným jmenováním nové ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Ta byla obviňována, že jde věc zamést pod koberec poté, co policie navrhla premiéra obžalovat z dotačního podvodu. Kauza nakonec nepřekročila hráz Městského státního zastupitelství v Praze a nenajde-li na jeho postupu vady nejvyšší státní zástupce, odpluje do historie.
Za druhý možný spouštěč eskalace smířlivosti ve společnosti označili výzkumníci nedávný skon Karla Gotta, nad nímž sdílela smutek většina národa. V projevech účasti se zjihlí politici tentokrát shodli mezi sebou navzájem i se svými voliči jako na ničem jiném za třicet let.
Přidejme spekulace o zdravotním stavu prezidenta, které se objevily před jeho ohlášenou čtyřdenní kúrou v Ústřední vojenské nemocnici. Přestože Miloš Zeman není právě svorníkem společnosti, když jde o zdraví, sunou se politické různice stranou.
Tradičně vysoká důvěra v místní samosprávy a povětšinou nadpoloviční podpora hlavy státu jsou v průzkumech pravidlem. Aby ale každý druhý respondent vyjádřil alespoň opatrnou víru ve vládu, to zde bylo v posledních dvou dekádách naposledy za úřednického kabinetu Jana Fischera. A odlesk této přízně dopadl rovným dílem i na obě komory parlamentu.
Pracují ústavní instituce lépe či alespoň jinak než ještě v první polovině roku? To stěží. Změnit se muselo něco jiného. Zdá se, že ve společnosti zavládla - jistěže ne všude a trvale - lepší, než blbá nálada. S růstem ekonomiky i životní úrovně, nejnižší nezaměstnaností od poloviny 90. let, přijatelnou mírou inflace a v relativním bezpečí doma i mezinárodně patrně ubylo i něco z důvodů k nadávání.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Ty se pohotově znovu objeví při první příležitosti. Nebude jí ale žádná z politických afér, nepřinesou ji pochybnosti nad rozdáváním trafik nebo obsazováním mediálních rad a v dohledné době ani strach z Ruska nebo Číny. V této zemi obyčejně sklízí bouři, kdo seje průvan v peněženkách.