KOMENTÁŘ: Protest – Josef Koukal

Tohle, už na první pohled bláhové, chování možná spadá do ranku občanského protestu a je pravda, že jinde se demonstruje mnohem tvrději. V našich podmínkách a v kontextu události, na niž odpůrci reagovali -totiž demokratickou volbu nového ochránce práv - jde o formu, slušně řečeno, nešikovnou.

Jednak je kontraproduktivní, protože samotnému Křečkovi popularitu u veřejnosti zvýší, nikoli naopak. A pak také nelze veřejnost obsahově zaujmout zjevně manipulativními větami, jaké aktivisté pronášeli. Že prezident neměl právo Křečka do úřadu navrhnout a Sněmovna schválit, je tak originální výklad zákona, že bychom se neradi dočkali z této strany interpretace jakýchkoli dalších právních norem.

Proti nominaci konečného vítěze volby zaznělo hodně argumentů, některé z nich docela závažné. Netýkaly se odbornosti, ale způsobu, jakým hodlá úřad nyní pojmout, přičemž jeho priority se zjevně liší od předchozích ombudsmanů. Je zde i jeho pokročilý důchodový věk, v němž se funkce ujímá; sloužit by měl do skoro 88 let.

Sněmovna měla v době volby k dispozici veškeré důležité informace a dva kvalitní protikandidáty. Že je středopravá opozice neschopná a nedokáže se od začátku sjednotit na jedné osobě, dokazuje pokaždé, kdy o něco jde. Že sociální demokracie trpí stockholmským syndromem vůči Křečkovu navrhovateli Miloši Zemanovi a snaží se mu zas a znovu vlichotit, aby ji za to při první příležitosti vytrestal, to je také stará písnička. Pak už jen stačí, aby Andrej Babiš rozhodl, že se prezidentovi udělá radost, hnutí zamává rukama jako jeden zaměstnanec a komunisté s okamurovci spolehlivě pomohou. Ceremoniál skládání slibu garanta práv do rukou Tomia Okamury, jehož strana podle loňské zprávy ministerstva vnitra zastínila v šíření rasové, etnické a náboženské nenávisti tradiční extremisty, byl už jen symbolickou tečkou.

Takové je však aktuální rozložení sil, které nelze změnit jinak než účastí ve volbách. Rozhodně ne ucpáváním něčích dveří.