Článek
Sice už přestal obviňovat prezidenta Petra Pavla, Piráty, STAN a část Spolu, že se dopouštějí vlastizrady, protože jsou v EU pro ztrátu práva veta, Babišových slov, že by neměl řešit nějaké celostátní věci, protože na to nemá předpoklady, se ale nedržel, jelikož srážejí jeho ambice.
Rozhodl se proto dokázat, že má nejen předpoklady, ale že tu milion ukrajinských uprchlíků skutečně je, a že tedy nelže.
I když sčítal letošní hrušky s loňskými jablky, tedy celkový počet Ukrajinců a počet uprchlíků z ledna roku 2023, tak se k milionu nedobral. Začal proto spekulovat o tom, kolik je v České republice nehlášených Ukrajinců, kteří tu přebývají u svých známých a příbuzných.
„Já si myslím, že s tím mým tvrzením, že jich tady může být kolem milionu, opravdu nejsem zas tak daleko od pravdy,“ uvedl. Podložit to nedokázal ničím, a podařilo se mu tak zařadit se mezi youtubové experty na všechno, kteří mluví rychleji, než myslí, pokud vůbec myslí.
Prokop je natolik posedlý počtem Ukrajinců, že připomíná římského senátora Marka Porcia Catona, jenž každý svůj projev zakončil slovy, že Kartágo musí být zničeno. Tato umanutost je však spolu s ambicemi asi to jediné, co spojuje Prokopa se zkušeným senátorem, konzulem, rétorem a spisovatelem, který zvládl povstání v Hispánii, ačkoliv byl plebejského původu.
Zatímco Cato sledoval zájmy Říma, Prokopovi by se mohlo snadno stát, že i on se dočká nálepky vlastizrádce. Jeho verbální útoky na Ukrajince, které podněcují nenávist k nim, se jednoznačně hodí do krámu Kremlu.
Pokud bych uvažoval stejně zkratkovitě jako předseda pražské organizace ANO, tak bych ho mohl rovnou označit za ruského trolla nebo možná i Putinova agenta. To však nedělám.
Prokop by však měl přestat vyčuhovat z řady a vzpírat se doporučením svého šéfa, a naopak by se měl schovávat v koutě, aby ho nenašli.
Předsedu ANO Babiše by totiž mohlo napadnout, že Prokop nemá nejen předpoklady se vyjadřovat k celostátním otázkám, ale ani k těm pražským. Nelze zapomenout na to, jak se v létě 2022 ve vysoké trávě na Jižním Městě „ztráceli pejsci“, a tak ji Prokop nechal v největších vedrech posekat, takže odsoudil k úhynu mnohé volně žijící živočichy.
Prokop dobře pochopil, že politik na sebe musí v mediální době upozorňovat, aby si ho všimli. Pokud to však přežene, může se to stát jeho kariéře osudným. Otázkou ovšem je, zda to panu Prokopovi dochází, když se vybičován adrenalinem staví i proti svému nadřízenému.
