Článek
Od politika, který v minulosti opakovaně ukázal, že přemýšlet o „názorech opačných“ je to poslední, čeho je on sám schopen, to zní téměř jako revoluční obrat. Jenže ten se nakonec nekonal.
Kupříkladu tu část promluvy, kterou věnoval klimatickým změnám, uvodil slovy, že z diskuzí o klimatických změnách se stává náboženství. Co na tom, že toto „náboženství“ se opírá o varování i studie tisíců předních světových vědců a stovek vědeckých ústavů, včetně těch nejprestižnějších. Shodují se, že prudký nárůst koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, který je primárně odpovědný za oteplování atmosféry (ale i okyselování oceánů), se kryje s růstem průmyslových aktivit a dopravy založených na spalování fosilních paliv.
U nás ovšem určují tón „ekologické“ diskuze politici, takže už druhý prezident v řadě vyvrací výše zmíněné „náboženství“ názorem, že na planetě Zemi se střídají studená a teplá období. A není prý tudíž jisté, zda zdrojem globálního oteplování je lidská činnost, anebo přírodní zákony.
Zemanovy teze o klimatu? Tragické, hodnotí šéf Ústavu výzkumu globální změny
Jinými slovy: I když pan prezident vybídl k tomu, abychom nezůstávali v bublinách svých názorů a přemýšleli o názorech opačných, sám se s tím takříkajíc jako obvykle „nemazal“ a rovnou se obul do „klimatických proroků“, kteří nám prý nutí využívání obnovitelných zdrojů. Sám pak prorocky pravil, že to prý může Evropu, která chce zvýšit podíl obnovitelných zdrojů, poškodit a udělat z ní „ekologický skanzen“.
Je škoda, že se český prezident, který je znám svou podporou jaderné energie, nezamyslel v kontextu své výzvy k diskuzi mezi názorovými bublinami třeba nad tím, zda se skanzenem naopak nemůže stát naše země. A to kvůli umíněnému trvání jejích předních politiků na technologiích, které chce většina Evropy postupně opustit.
Pan prezident sice opakovaně připomíná „solární barony“, kteří nyní tyjí ze špatných politických rozhodnutí týkajících se cen solární energie, ale právě ve světle této špatné zkušenosti a se znalostí českých poměrů se lze těžko ubránit všetečným otázkám, zda za současným páně prezidentově odmítáním obnovitelných zdrojů a jeho bojem za jadernou energii i za udržování uhelných elektráren nemůže být pro změnu lobbing jiných skupin.
Tak či onak, prezidentova promluva rozhodně nevypadala jako diskuze s lidmi jiných názorů. Svoji úvahu tudíž doprovodil „dobrosrdečnou“ poznámkou, že sice nemá nic proti tomu, že školáci protestují proti chabému úsilí politiků v boji s klimatickými změnami, ale měli by tak činit v sobotu, nikoliv v pátek, kdy se mají učit. Takováto moudrá rada pana prezidenta po všem, co na adresu klimatických změn v projevu řekl, jistě najde v „bublině“ náctiletých velké pochopení.
Na závěr projevu si pan prezident, jak se mu v poslední době občas stává, trochu odporoval. Naše diskuze by prý měla probíhat mezi různými názorovými skupinami, a nikoho bychom neměli z této diskuze předem vylučovat, ale
ti, kdo na sociálních sítích zlostně nadávají, nejsou partnery pro tuto diskuzi.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Zdá se, že pan prezident nikdy nečetl nic z toho, co na sociálních sítích pravidelně zveřejňuje jeho mluvčí. A také asi už zapomněl na svoje předchozí projevy, v nichž nazývá novináře a další svoje oponenty idioty, blbci nebo hyenami. Jeho poslední „novoroční“ projev tak ze všeho nejvíc navozuje dojem, že lánsko-hradní bublina stále více žije už jen sama sebou.