Článek
Napadá pravolevý mezinárodní politický establishment, jenž se cítí být povolán řídit svět s pomocí svých supranárodních institucí jako OSN či EU. Odmítá jeho přesvědčení, že ví, jak má vypadat svět a jaká nebezpečí mu hrozí. Má jinou představu internacionalismu: spontánní a pragmatickou spolupráci a konkurenci národních států.
A konzervativní pravice, místo aby mu byla vděčná, že naboural celou řadu dnešních všeobecně přijímaných bludů politické korektnosti, se rozčiluje nad jeho neuskutečnitelnými omyly ekonomického protekcionismu a hulvátského chování dětinského vejtahy.
A co teprve jeho věčné tweetování, jímž mate své protivníky, ony zkratkovité, provokativní názory na složitost světa. A přesto má proti aroganci budovatelů budoucnosti, kteří se domnívají, že znají vývoj dějin, v mnohém pravdu. Takový nadhled nemá přece nikdo. Jediné, co vidíme, jsou vady a nedostatky, řešení nejednoznačná a obtížná, často protichůdná. Trump vojensky podpořil Saúdskou Arábii proti Íránu. Není snad nukleární Írán největší světovou hrozbou bez ohledu na extremismus wahhábistů? Salafisty měl Západ vyhošťovat dávno a jejich financování mešit a madras odmítat.
Jsem dalek toho, abych si myslel, že vrcholný politik má být nedej bože intelektuál, morální gigant nebo snad i učenec. Jistě by měl mít slušný rozhled po světě, základní ekonomické a politické vzdělání a v dnešním zideologizovaném světě i pořádnou dávku zdravého pragmatického rozumu. Leccos z toho Trumpovi jistě chybí, ale kdo jiný by porazil Clintonovou na její cestě k americkému socialismu a nekontrolované imigraci. Američané už opět vědí, že existence národa závisí na kontrole hranic. A konzervativní nominací do nejvyššího soudu aspoň na čas zamezil, aby soudci místo apolitické interpretace ústavy praktikovali futuristický aktivismus lidských a menšinových práv.
Trump je ve svém zápase velice osamocen, je nesmírně těžké být téměř proti intelektuální přesile. Nemá jednotnou ani svou vládu, ani republikánský kongres, jenž mu odmítl návrh na zrušení rovnostářského zdravotního pojištění, proti němuž sami republikáni sedm let bojovali.
Na summitu se nyní distancoval od zápasu s kysličníkem uhličitým, čili lidskou činností způsobeným globálním oteplováním, jedním z největších bludů politického konsensu od padesátých let, kdy se neméně věřilo na zamrznutí planety, vyčerpání surovin, přelidnění a hladomor. Západ promrhal bilióny dolarů, poškodil si vlastní konkurenci, zamořil svá města dotovanými naftovými výfuky, a to vše bez nejmenšího vlivu na cykly geoklimatu.
V politice si nevybíráme z nejlepších možných kandidátů, konzervativci i pravice by měli skákat radostí a neházet Trumpovi klády pod nohy. Proti obrovské přesile dělá, co může.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.