Článek
Stejně tak jako v hokeji, pokud naši vedou, všichni stojí na straně týmu. Pokud však naši začnou prohrávat, tým se brzy stává oběťními beránky. A začíná tradiční přehazovaní viny mezi hráči a trenéry. To se dnes děje také. ČNB sama vše udělat nemůže.
Její hlavní pomocník - česká vláda své deficity nějak radikálně nezmenšila. Velcí aktéři jako banky, windfall tax elegantně obešli, velké řetězce se na inflaci dobře přiživily. Samotná ČNB není stoprocentně zodpovědná. Avšak to z ní nesnímá její prvotní úkol - stabilitu cen na trhu. A zde ČNB prohrála.
Není prakticky ani jedna statistika, kde bychom dokázali být lepší než okolní státy, a to bez ohledu na to, zda používají, nebo nepoužívají euro. Jediným naším soupeřem mohlo být Maďarsko, ale i to má inflaci na úrovni 5,5 % a úrokové sazby ve výši 10,75 %.
Pro ČNB však zápas nekončí, máme tu další třetinu v podobě procesu rozvolňování úrokových sazeb. Zastánci rychlého snižování sazeb mají v zásobě argument nerůst našeho HDP a zpomalující inflaci.
Odpůrci mohou mluvit o riziku druhé inflační vlny, která může způsobit tlak na růst mezd, nebo geopolitické elementy jako přerušení mezinárodní plavby nebo rostoucí cena ropy v případě rozšíření konfliktu na Blízkém východě. Riziko určitě existuje.
Zaměřme se však na jednu opomíjenou věc. Inflace je ze své podstaty model, který nikdy nemůže postihnout celou realitu. Pokud se podíváme blíže, zjistíme, že výpočet inflace se zakládá na spotřební koši, který je značně arbitrární záležitost. Nikdo nenakupuje přesně podle něj.
Když se podíváme na položky, které zdražily nejvíc, najdeme mezi nimi potraviny a energie. To jsou dvě položky, které dopadají nejvíc na ty nejchudší, protože se na nich nedá šetřit.
Chudí ztrácejí velmi rychle kupní sílu a vůbec jim nepomůže, že zlevní elektronika, stavební práce nebo jiné služby, které stejně z nedostatku peněz již dříve nepoužívali. Současná inflace tak ještě víc prohloubila rozdíly mezi chudými a bohatými.
Velmi rychlé snížení úrokových sazeb by jistě prospělo cenám nemovitostí, akcií a těm, kdo mají dostatečně velký majetek, který jim umožní se zadlužit, a tím se dostat levněji ještě k většímu majetku.
Stejně tak snížení sazeb samozřejmě prospěje českému státu, protože klesnou náklady na obsluhu dluhu. A jakmile nad ministrem financí nebude viset tento Damoklův meč, již nebude muset naléhavě řešit schodek veřejných financí.
Vše se zase odloží na později, až problém bude znovu nezadržitelný. Znovu se sáhne ke zdanění střední třídy.
Naše vláda se často zaklíná bojem proti populismu. Populismu se však nesmírně daří, pokud se zvětšuje rozdíl mezi bohatými a chudými.
Zde se české vládě nebývale daří. Populistům doslova vyrábí voliče jak na běžícím páse. Přitom řešení je tak jednoduché. Stačí posílit střední třídu. A jak posílit střední třídu?
Střední třídě se daří při stabilitě. To znamená při stabilní cenách. Stejně tak úspěch střední třídy tkví ve schopnosti si spořit a racionálně používat svoje naspořené peníze. Bohužel za poslední tři roky střední třída musela odepsat přes 30 % ze svých úspor.
A to je hlavní důvod, proč nesnižovat rychle úrokové sazby. ČNB by měla lidem připomínat, že spořit se výrazně vyplatí. Jestli se nezmění toto hodnotové nastavení společnosti, tak riskujeme, že se historie bude opakovat.