Článek
Mnoho Ukrajinců pak zase statečně bojovalo za osvobození Prahy a dalších českých, moravských, slezských a slovenských měst. Konec druhé světové války ale ani Československu, ani Ukrajině svobodu a demokracii nepřinesl. Naše země se místo toho dostaly do područí Moskvy a dočkaly se Kremlem řízených politických procesů, perzekucí a vězení pro intelektuální elity, úpadku a všeobecného marasmu pro všechny.
Se zázračným rokem 1989 – sametovou revolucí v Československu, založením Národního Ruchu Ukrajiny a následným rozpadem sovětského bloku a samotného Sovětského svazu vysvitla naděje na svobodu pro celou střední a východní Evropu. Česko vstoupilo do Severoatlantické aliance a Evropské unie. Ukrajinci ale museli o svoji svobodu a právo vybírat si své představitele ve volbách, o nichž se předem neví, jak dopadnou, neustále bojovat. Na prvním Majdanu v roce 2004 i během revoluce důstojnosti o devět let později. Češi a česká vláda v boji za svobodu a nezávislost Ukrajince vždy podporovali – jak politicky, tak i konkrétními projekty na podporu nevládních organizací, občanské společnosti a nezávislých novinářů.
Ukrajinská svoboda, demokracie a rozhodnutí nepoddat se moskevské snaze nárokovat si jakési zóny vlivu a spojit svoji budoucnost se Západem a Evropskou unií podnítila Vladimira Putina k první válce proti Ukrajině v roce 2014. Rusko tehdy obsadilo Krym a vyvolalo válku na východě Ukrajiny. V Evropě mnozí i poté věřili, že je možné s Vladimirem Putinem vést o Ukrajině a evropské bezpečnosti smysluplný dialog. Nevěřili bohužel ani našim diplomatům, ani diplomatům některých dalších států EU a NATO, kteří opakovali, že Putinovi nikterak nezáleží na osudu obyvatel východní Ukrajiny, ale že jeho cílem je ukrajinskou zemi ovládnout politicky, a pokud se to nepodaří, tak i silou. Nevěřili nám, že Putin může rozpoutat válku, jaká nemá od dob druhé světové války v Evropě obdoby. Nevěřili nám dokonce ani v prvních dnech a týdnech po 24. únoru, že se obyvatelé Ukrajiny nezávisle na tom, zda mluví ukrajinsky, rusky, suržykem, nebo jakkoli jinak, budou nesmyslnému a barbarskému útoku bránit a že má smysl Ukrajině a jejím vojákům dodávat zbraně. Jsme a navždy budeme hrdí na to, že jsme byli první zemí, která Ukrajině dodala různé druhy těžkých zbraní, a že stále patříme mezi největší dodavatele zbraní. V těchto dodávkách a podpoře a rozvoji obranných kapacit Ukrajiny budeme pokračovat.
Ukrajina se dnes ruskému nájezdu brání již déle než osm měsíců a jsem přesvědčen, že i přes velké ztráty a barbarské útoky na civilní infrastrukturu Ukrajinci svou zemi ubrání a obnoví její svrchovanost a územní celistvost v hranicích z roku 1991. Jejich boj a oběti jsou v tomto neocenitelné nejen pro Česko, ale i celou Evropu. Připomínají nám hodnoty, s nimiž Evropa stojí a padá – svobodu, demokracii a úctu k jednotlivci. Bohužel za cenu krve statečných vojáků a vojákyň i civilistů. Československý generál Sergej Vojcechovský původem z běloruského Vitebsku unesený sovětskou NKVD v roce 1945 z Prahy a utýraný stejně jako statisíce Ukrajinců v sovětském GULAGu, je autorem slavného výroku, že o státních hranicích se s agresorem nediskutuje, jelikož státní hranice se brání.
Podstatné části obou vlád se schází v Kyjevě i proto, abychom mluvili o tom, jak může Česko ještě více podpořit Ukrajinu v boji s ruskou agresí a jak může pomoci ukrajinským občanům, aby přestáli nadcházející zimu. Budeme mluvit o potrestání ruských válečných zločinů, ustavení zvláštního soudního tribunálu pro potrestání zločinu agrese, o naší podpoře vstupu Ukrajiny do Evropské unie i NATO a o spolupráci při obraně svobody a demokracie ve střední a východní Evropě. Připraveno je mnoho strategických projektů v obranné i dalších oblastech, například ochraně proti nepřátelské propagandě a dezinformacím, kde se máme od Ukrajiny také co učit.
Jsem přesvědčen, že až příští rok budeme slavit 80. výročí osvobození Kyjeva od nacistické okupace, budeme zároveň slavit i osvobození celé Ukrajiny od nynější okupace ruské a na Chreščatyku bude opět hrdě vlát česká vlajka společně s vlajkou nezávislé, svobodné a demokratické Ukrajiny.
Článek vyšel na serveru Evropejska pravda.