Článek
Ta je mimořádně aktuální v kontextu nadcházejících parlamentních voleb. Polsko se 15. října chystá k urnám a PiS doufá, že obhájí svůj mandát pro třetí volební období. Sociologové a socioložky jsou v Polsku tradičně důležitými účastníky veřejné debaty.
Platí to i o analýze volebních preferencí. Již v roce 2018 vzbudila velký ohlas kniha sociologa (dnes poslance Levice) Macieje Gduly, v níž přinesl první hloubkovou analýzu názorů voličů PiS.
Ukázal, že elektorát této strany rozhodně netvoří jen ti ekonomicky slabší a opomenutí, jak se často tvrdí o voličích populistů.
Skrze sociální transfery nepomohlo PiS jen nejchudším, ale co je významnější, dokázalo dát nižší střední třídě možnost realizovat své aspirace. Mnozí tak volí PiS z pragmatických důvodů. Sadura a Sierokowski na tuto tezi navazují a rozvíjejí ji.
Podle autorů se současný elektorát PiS dělí na dva tábory. Jedním z nich jsou „fanatičtí“ voliči, kteří souhlasí s konzervativními kulturními pozicemi vládnoucí strany, včetně velké provázanosti s katolickou církví.
Druhý tábor ale představují voliči „cyničtí“. Ti mají často kulturně liberálnější názory, než zastává PiS, ale důležitější je pro ně materiální zajištění, které vláda přinesla.
Podle autorů je populismus reakcí na nesplněný příslib demokracie. Cynická část elektorátu vidí, že PiS v mnoha ohledech demokracii omezuje. Nevěří ale, že by vláda jakékoliv politické orientace byla skutečně schopna proměnit své sliby v realitu.
A PiS jim alespoň něco dalo: slavný přídavek na každé dítě 500 zlotých měsíčně (v přepočtu asi 2700 korun) a brzy již 800 zlotých (4300), lépe zabezpečené pracovní smlouvy a výhodné hypotéky.
Vyhodnotili si, že proti těmto výhodám jsou otázky jako práva LGBT+ lidí či svoboda justice, na jejichž nedostatečnost kritici dlouhodobě upozorňují, pro ně osobně druhořadé.
Je málo pravděpodobné, že opozice dokáže část z těchto lidí „přetáhnout“ na svou stranu, a musí tak sázet na co největší mobilizaci vlastního elektorátu. Paradoxně by liberálním stranám mohlo pomoct vládnoucí stranou vyhlášené referendum, jež se bude konat souběžně s parlamentními volbami.
Tendenčně zkonstruované otázky nevyzývají voliče, aby podpořili nějaký mimořádně závažný krok, ale naopak je žádají, aby vyjádřili nesouhlas s nesmyslně formulovanými požadavky na „výprodej“ státních podniků či zbourání plotu mezi Polskem a Běloruskem.
Tyto otázky mají sugerovat, že takovéto požadavky zastává opozice (ačkoliv nic takového nenavrhuje).
Opozice a nevládní organizace vyzývají k bojkotu referenda. Snaha o nekalé ovlivnění volebních výsledků se tak může PiS vymstít, a naopak zmobilizovat voliče opozice, aby nesmyslné referendum odmítli a v parlamentních volbách podpořili protivníky současné vlády.
(Autorka je historička.)