Článek
Světem se totiž šíří varianta koronaviru delta, neboli varianta indická, která je mnohem více nakažlivá, ale údajně také méně nebezpečná. Izraelské úřady, které od začátku očkovaly ve velkém mRNA vakcínou od Pfizeru/BioNTechu pod dojmem zvyšujících se nákaz zrušily uvolnění a obnovily některé restrikce. Možná, aby někdo neřekl, že se nic nedělá.
Zároveň ale izraelské úřady zjistily, že vakcína zase tak účinná ve smyslu zabránění nákaze není, ale i přes její šíření nedochází k strmému nárůstu hospitalizovaných a mrtvých. Tudíž, že vakcína ve velkém chrání proti těžkému průběhu a smrti.
Ve Velké Británii, v níž je také řada proočkovaných, pro změnu hlavně vektorovou vakcínou od AstraZeneky, se delta rozšířila naprosto. Přesto, výsledek je podobný. Strmě nenarůstá počet mrtvých a hospitalizovaných.
Z výše zmíněného se dá vydedukovat, že také ostatní vakcíny fungují obdobně. Ať už jsou na bázi mRNA, jako například Pfizer či Moderna, nebo jsou vektorové typu Johnson & Johnson nebo Sputnik V.
U čínských látek panuje od začátku přesvědčení, že zatímco ostatní vakcíny z hlediska počtu protilátek symbolicky člověka vystřelí do jiného imunitního vesmíru, čínské produkty dodávají protilátek nejméně. Ostatně, jak mi vysvětlovalo několik kapacit z ministerstev zdravotnictví a jak také naznačuje praxe několika zemí, jsou čínské produkty vhodné pro ty, kteří covid-19 prodělali a nepotřebují tedy tolik dalších protilátek.
Když už jsme mluvili o Sputniku V, v samotném Rusku se ukazuje opačný příklad, než v případě Izraele a Velká Británie.
Lidé možná i pod dojmem nepřítomnosti lockdownu, protože ten byl v podstatě jen jeden a ještě k tomu krátký, se očkovat moc nenechali. A počty hospitalizovaných i mrtvých narůstají i v souvislosti s šířením delty. Smyslem této úvahy není debatovat, jestli se umírá s covidem nebo na covid, ale na základě uvedených příkladů zhodnotit, zdali se očkovat, nebo ne, a proč.
Když to vezmeme kolem a kolem, je jasné, že hlavní smysl vakcín je, aby člověk neskončil někde s trubkou v těle na JIPce nebo v hrobě. Stávající vývoj ukazuje, že k tomu očkování pomáhá. Kde se očkovalo lidí více, je průběh lepší, než tam, kde méně. Samozřejmě lze namítnout, že možná i virus se chová jinak, že svého chlebodárce lidského hostitele nechce tolik likvidovat. I to může být část pravdy. Je k ní ale třeba dodat, že nejen řecká abeceda má ještě písmen k označování mutací více než dost.
Pokud tudíž jako veřejnost dokážeme uvěřit, že očkování chrání proti těžkému průběhu a necháme se očkovat, je to jasný vzkaz i pro ty, kteří s takovou chutí rozhodují o naší svobodě a právech zaštítění starostí o naše zdraví. Jestliže jsme dost chránění, může se doba vrátit zpět do kloubů, z nichž se vymknula. Jak už se uvažovalo dříve, nemusí se pořád strašit každodenní hitparádou čísel o nakažených.
Pokud se nemocnice neplní a hřbitovy také ne, je možné se vrátit k životu takovému, jak plánují Singapur a Velká Británie. Tedy s žádnými nebo minimálními omezeními. Nakažený ještě není přece nemocný a nemocný nerovná se hospitalizovaný a mrtvý. Proočkovanost zdá se cestou dobrou z lesů chmur a problémů, určitě by mu ale pomohlo, kdyby lidé měli co nejvíce na výběr, jakou látku dostanou.
