Článek
Mění se i postoje Zemana k Rusku. Na oslavy 75. výročí konce druhé světové války sice prý nakonec pojede, ale před časem pohrozil, že svoji účast zváží ve světle ruské kritiky rozhodnutí české politické scény připomínat datum invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 jako památný den. Označil tuto kritiku za „absolutní drzost“. V Rusku chce prý kvůli pokusům přepisovat ve vztahu k roku 1968 historii „udělat rozruch“.
Zeman je bývalý prognostik. Je proto s podivem, že nedokázal dopředu odhadnout, že jeho přátelská politika vůči Rusku, které se stále více zhlíží v imperiální sovětské minulosti, stojí na tenkém ledě. A ještě větší omyl byla jeho politika vůči Číně, v níž zcela obětoval lidskoprávní hlediska vidině obřích čínských investic u nás a otevření čínského trhu našim firmám.
Jeho diplomatické snahy, jak upozorňovala zejména opozice, hraničily s nedůstojnou podlézavostí. Znalci Číny přitom varovali, že čínský režim takové chování neoceňuje. Vidí ho jako znak slabosti a pozvánku k vměšování se do vnitřních záležitostí zemí, které před Pekingem poklonkují. Zemanem propagované čínské investice zůstaly tak vesměs jen sliby, což ovšem nebrání Číně, aby neútočila na její české kritiky nebo nerušila účast kulturních těles nějak spojených s Prahou.
Zeman vzkazuje do Číny: Investujte a možná k vám nakonec pojedu
Zeman si možná uvědomil, že čeho je moc, toho je příliš, a snad částečně prozřel, i když asi ne ještě úplně, protože nadále kritizuje třeba plánovanou cestu předsedy Senátu Jaroslava Kubery na Tchaj-wan s tím, že prý poškodí česko-čínské vztahy. Co na tom, že ty se už fakticky zhroutily a že tchajwanské firmy u nás investují násobně více než ty čínské, přičemž zaměstnávají u nás okolo dvaceti tisíc lidí.
Sázkou na špatného koně byla i spolupráce se Soukupem v TV Barrandov. Podlézavý, až devótní moderátor, kladoucí často návodné otázky, prezidenta rozhodně nenutil k přemýšlení či vysvětlování některých sporných kroků. Pořad tak rychle zdegeneroval v přehlídku duševní lenosti, prázdnoty a urážení oponentů a stal se ze všeho nejvíc terčem nevybíravých vtipů.
Zeman u Soukupa skončil. Pořad se vyčerpal, tvrdí Ovčáček, který tam taky skončil
I nabídka navštívit Prahu je znakem jistého posunu. Zeman se oficiální návštěvě v hlavním městě, kde není populární, vyhýbal. Útočil na „pražskou kavárnu“, vysmíval se intelektuálům. Jenže právě lidé z univerzit a různých akademických ústavů, které si touto politikou proti sobě většinově poštval, budou psát historii jeho prezidentství. Možná že Zemanovi v tomto ohledu cosi došlo, když si mohl v Soukupově časopisu Týden ještě před vzájemnou roztržkou přečíst, že zatímco Václav Havel bude mít v dějepisu významné místo, Zemanovi a jeho předchůdci Václavu Klausovi bude věnováno několik vět.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Pokud se ale Zeman rozhodl částečně změnit svůj image, bude to těžké. Chybějí mu síly i nové nápady. Jistou změnu jeho postojů v několika klíčových oblastech v poslední době tak ze všeho nejvíc bude veřejnost nejspíš vnímat už jen jako přiznání jeho vlastních selhání.