Článek
Pokud jde o projev k soudcům, Zeman řekl: „Různí novináři, různí pětiprocentní neúspěšní politici a tak dál se rozhodují, že oni budou říkat, jak má vypadat rozhodnutí státního zástupce nebo jak má vypadat rozhodnutí soudce. Podle mého názoru je to neobyčejná drzost, protože pokud nám bude tato skupina lidí, nekvalifikovaná skupina lidí, ne radit, ale naléhat – nebo dokonce diktovat, jak má vypadat rozhodnutí, pak končí právní stát a nastává vláda ulice.“
Pokud jde o zastavení trestního stíhání, tedy udělení abolice, řekl: „Když se do toho už nebude vrtat, tak bude klid a budu rád. Kdyby se do toho vrtalo, tak prezident má ústavou dané právo abolice…Pokud by to bylo nutné, a já věřím, že to nutné nebude, pak bych k tomuto ústavnímu kroku sáhl.”
Porovnáme-li obě prohlášení, prezident nám de facto říká, že to, co vyčítá, „různým novinářům, různým pětiprocentním neúspěšným politikům a tak dál“, je rozhodnut sám udělat. Jen on sám totiž zřejmě nejlépe ví, jak má vypadat další postup nejvyššího státního zástupce, který by ještě mohl rozhodnutí podřízených státních zástupců zvrátit a kauzu Čapí hnízdo poslat k soudu.
Ti, které kritizuje za údajný útok na právní stát, jsou prý nekvalifikovaní. Co na tom, že k rozhodnutí dozorujícího státního zástupce Jaroslava Šarocha, které potvrdil jeho nadřízený Martin Erazím, se vyjádřili kriticky či s údivem i odborníci na slovo vzatí od profesorů práva Jiří Přibáně a Jana Kysely až po bývalou místopředsedkyni Ústavního soudu Elišku Wagnerovou. Že tedy nejde o nějaký útok „ulice“.
Bohužel hlava státu svým rozhořčením nad údajným útokem na právní stát v případě těch, kdo se pozastavují nad rozhodnutím pražských státních zástupců v kauze Čapí hnízdo, jen zastírá, že útok na právní stát se u nás nyní vede z míst úplně nejvyšších.
Začalo to, už když Zeman přizvukoval Babišovu nijak nepodloženému tvrzení, že si u nás lze objednat trestní stíhání. Když čelil za tato slova kritice, pozdější ministryně spravedlnosti Marie Benešová na jeho žádost zpracovala cosi, co Hrad nazýval analýzou, která měla Babišův i Zemanův názor potvrdit. Hrad tuto analýzu nechtěl z dobrých důvodů zveřejnit, protože šlo, jak se později ukázalo, o vše možné, jen ne o analýzu.
Je to také nedávno, co prezident zcela otevřeně porušil Ústavu, když odmítl jmenovat ministrem kultury kandidáta, kterého mu oficiálně navrhl premiér. Tentýž prezident se také neobtěžoval vyhovět v několika případech liteře zákona při jmenování nových profesorů. A ve výčtu by sedalo pokračovat.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Mnohé z toho je ostatně součástí ústavní žaloby na prezidenta, kterou schválil Senát. Ta sice skoro jistě neprojde Sněmovnou, ale politik, kterému tolik záleží na právním státě, by se docela jistě zamyslel přinejmenším nad tím, proč při trochu jiném složení dolní komory by skončil nejspíš před Ústavním soudem – s nemalou šancí, že bude odvolán kvůli opakovanému porušování Ústavy. A ano, i kvůli pohrdání právním státem.