Článek
Ale je to o to podivnější, protože náš hradní pán má (v době míru) jen dvě malé pravomoci: doplňovat členy ústavního soudu a bankovní rady. Jinak je jeho konstituční role čistě reprezentativní a symbolická. Prezidentský majestát je ovšem pro Čechy velmi významný.
Otec zakladatel se před sto lety mohl pomyslně kochat pohledem z monumentálního Hradu vysoko nad Vltavou až na východ někam k Mukačevu. Vydupal ze země na vítězích Velké války republiku a svatozář krále mu zůstala, škoda jen, že nezaložil dynastii a konstituční monarchii. Možná by si jej oblíbily i nestátoprávní národy bývalého Československa, zejména kdyby vládl „Velké Moravě z Olomouce”, jak pravil prozíravý Karel Čapek.
Proč ale dnes lidé tak přeceňují tyhle bezvýznamné volby, že se snaží v televizní show, kde se dva hádají, co kdo kdy řekl, nebo neřekl, ukřičet opoziční tábor? Že se na rozkolu voličů přiživují média a zvou do studia příznivce obou kandidátů, je pochopitelné, byť vůči dvěma starším pánům neslušné, ale odkud se vzala ta nesmiřitelnost jinak normálních lidí, a to hlavně proti oponentovi současného prezidenta?
Vždyť dnešní správce Hradu se svou pochybenou suitou nejenže masarykovskou důstojností pohrdá, mluví sprostě, často lže, je mstivý, ale snaží se společnost svým chováním rozeštvat na dva tábory, na intelektuální elitu a obyčejné lidi. Měl by tudíž své prosté (nikoli sprosté) příznivce odpuzovat. To, že oni mluví jadrně, ještě neznamená, že jsou vulgární. Jistě by většina lidí byla ráda, kdyby prezident svým chováním inspiroval mládež.
Politologie proto hledá vysvětlení v širších souvislostech. Je pravda, že Zeman nahrává za hranou nepsané ústavy nebezpečnému Babišovi, podnikateli, který by rád ke svému prospěchu vlastnil stát a silně poškozuje hospodářství (rostoucí byrokracie, ztížené podnikání, deficitní rozpočet), jako by tušil, že má stejné voliče, ale ani to nevysvětluje často nepříčetnou zuřivost jeho podporovatelů.
Někteří vidí konflikt mezi kandidáty jako rozkol mezi Západem a Východem, čeští slavjanofilové se Zemanem proti zápaďákovi Drahošovi. I na tom šprochu pravdy trochu, ale prezidentova kvazi podpora diktátorů Ruska a Číny nemá žádný vliv na geopolitickou orientaci Česka. Máme si tedy nenávist obou táborů vysvětlit prostým fandovstvím jako ve fotbalu, lidskou potřebou stranit?
Nemyslím, řekl bych, že se stal prezident, když si srovnáme jeho názory před pěti lety na Evropskou unii a imigraci s jeho dnešním postojem, vědomě mluvčím a symbolem onoho „tekutého hněvu” vůči kosmopolitní, arogantní a protinárodní politické „elitě”, jež svou ideologií civilizačního rovnostářství smíšeného lidstva a otevřených hranic uráží zdravý rozum prostých lidí. Lidé se dnes v Evropě v obraně svého domova pudově bouří a ta bouře doléhá i k nám.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Proto je Zemanovi tak mnohé odpuštěno a nešťastný akademik tolik nenáviděn.