Článek
Argumenty, které prorokují, že se jen odkládá rozhodný nástup sil, které omezí globalizaci, rozbijí Evropskou unii a v podobě renesance národního státu pošlou na smetiště dějin masovou migraci, multikulturalismus i politickou korektnost, mají ovšem jednu drobnou vadu. Tam, kde antiglobalizační či antiintegrační program, zastřešený nacionalismem, nedávno uspěl, jako tomu bylo v případě odhlasování brexitu ve Velké Británii či v případě zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA, jsou dosavadní výsledky natolik nevábné, že je západní Evropané jen těžko mohou chtít následovat.
Populističtí nacionalisté dokázali v obou zemích přesvědčit potřebnou část veřejnosti o tom, co nechtějí (v USA globalizaci a masovou migraci, ve Velké Británii Evropskou unii a migraci z jejího východu), ale když vyhráli, ukázalo se, že buď nevědí, co dělat, nebo že jejich „řešení“ přinesou více špatného než dobrého. Jinými slovy: v evropských kontinentálních demokraciích, zdá se, působí brexit a Trump jako odstrašující příklady.
Nejprve, zdá se, pomohly ke zvolení do funkce rakouského prezidenta umírněnému Alexandrovi Van de Bellenovi, ačkoliv se podle průzkumů zdálo, že nacionalistická a protievropská vlna vynese do prezidentského křesla pravicového extremistu Norberta Hofera. A nyní zřejmě zastavily nástup Geerta Wilderse v Nizozemsku.
Ti, kdo tvrdí, že vítězství umírněných nad radikály současnému evropskému establishmentu jen koupilo čas, ale zúčtování že stejně přijde, možná podceňují schopnost liberálních demokracií učit se z chyb. Ano, současný politický establishment v mnoha evropských zemích je těžkopádný, ale i jeho pomalé hledání řešení na současné problémy — od ekonomických dopadů globalizace až po migraci — nakonec přináší alespoň nějaké výsledky.
Řešení populistických nacionalistů tam, kde uspěli, zatím přináší jen chaos. Toho si začínají všímat i ti voliči, kteří populistům na čas uvěřili, že na složité problémy současného světa existují jednoduchá řešení. Že když se kupříkladu schováme za národní hranice, budeme mluvit politicky nekorektně a radikálně utáhneme kohoutky migrace, vrátí se jakési údajně zlaté minulé časy.
Jenže jediné, co se v USA a Velké Británii po úspěchu tamních nacionalistů vrátilo, jsou běsy minulosti, s nimiž má zejména kontinentální Evropa svoje neblahé zkušenosti.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
V politice je vždy riskantní předpovídat budoucnost. Přesto si lze tipnout, že po nizozemských volbách nejspíš i většiny voličů ve Francii a Německu usoudí, že pomalá řešení umírněného politického středu jsou nakonec lepší cestou vpřed než chaos a probouzení běsů, které vidíme po zvolení Trumpa v USA a po odhlasování brexitu ve Velké Británii.