Článek
Podobná atmosféra existovala na začátku 90. let. Důvody byly samozřejmě zcela jiné než dnes, ale i tehdy společnost přivírala v zájmu rychlé transformace nad lecčíms oči. Utíkalo se před právníky. A instituce, které měly kontrolovat majetkové přesuny i nejrůznější „inovativní“ postupy v procesu tehdejší privatizace, takříkajíc nestíhaly.
I dnes se argumentuje, že se některé věci musejí dělat nestandardně a rychle. Jsme přeci ve stavu nouze. To má svoji logiku, ale jak novináři, tak občanská společnost, tak politická opozice by měli být ve střehu.
Kupříkladu když trestně stíhaný premiér, který je vyšetřován Evropskou komisí kvůli střetu zájmů (neboť se dle EK neodstřihl dostatečně od svého podnikatelského impéria), oznamuje, že jeho vláda je ochotná na dluh utratit až „tisíc miliard“. Anebo že stát možná znárodní některé soukromé firmy strategického významu.
Masivní utrácení ještě pořádně ani nezačalo, a už existují pochyby o ekonomické racionalitě nákupu zdravotnického materiálu z Číny při současném ignorování domácích dodavatelů, kteří se vládě sami nabízeli s tím, že roušky, respirátory či ventilátory mohou vyrábět též, a leckdy levněji a kvalitněji. Kdyby u nás neexistovaly celé podnikatelské skupiny a zájmová uskupení (i v politice), které byznys s Čínou upřednostňují z důvodů, které nejsou vždy transparentní, mohli bychom být snad více v klidu.
V krizové situaci také jistě stojí za pozornost, jakým způsobem a ve prospěch koho vláda (dominovaná hnutím, v jehož nejvyšších patrech je disproporčně velké množství lidí spojených v minulosti s podnikatelským impériem Agrofert) hodlá oněch možná až „tisíc miliard“ utratit. Její první kroky směřovaly k záchraně velkých podniků, jako je právě Agrofert, spíše než k záchraně malých podnikatelů.
Rozpočtový výbor Evropského parlamentu podnikl ještě před začátkem pandemie inspekční výpravu do České republiky s cílem zjistit, zda premiér Babiš nadále Agrofert kontroluje navzdory skutečnosti, že svůj majetek formálně převedl do svěřenských fondů. Podle zpráv z Bruselu nevyznívá zpráva EP pro Babiše dobře, Agrofert podle ní nadále ovládá. A je téměř jisté, že podobně vyzní i oba audity EK, až budou oficiálně hotové, přičemž na tom nic nemění skutečnost, že si ČR vyžádala kvůli pandemii koronaviru odklad s odpovědí, a že EK zatím odvolala svůj zákaz vyplácení dotací Agrofertu. Což Babišovi „spindoctros“ vykreslují jako bezmála vítězný konec premiérova střetu s Bruselem.
Shrneme-li: současná situace, podobně jako ta v 90. let, otevírá nemalé možnosti pro podnikavce všeho druhu. Normální chod společnosti, včetně některých jejích kontrolních mechanismů, je ochromen.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Obrovské sumy peněz ze státní kasy potečou prostřednictvím velkého počtu programů, v nichž se není lehké orientovat. Nechceme-li být za pár let stejně nemile překvapeni, jako když se společnost v polovině 90. let začala konečně kriticky ohlížet za prvními divokými léty transformace, měla by média, občanská společnost a ty kontrolní orgány státu, které současná vláda přímo nekontroluje, být v plné pohotovosti.