Článek
Minulý týden v Dauhá nebylo ulice, která by nebyla rozkopaná. Při večerní procházce hlavním městem, v němž a v jehož okolí se všechny stadiony nacházejí, jsme viděli desítky pohozených stavebních koleček, rozestavěných chodníků a hlavně stovky dělníků – nejčastěji Pákistánců a Indů – pracujících ve dne v noci. Ale opravdu, nepřeháním. Když jsem ráno vyšel z hotelu, najednou tam stál chodník, který tam ještě večer nebyl. Bagry drnčely nonstop.
Fotbal byl už přitom všude. Každý druhý mrakodrap zdobí obrovský plakát nějakého z hvězdných reprezentantů, který už za pár týdnů zdejší trávníky pokřtí. Tu brazilský hračička Neymar, tu americká superstar Pulišič.
Propagace šampionátu mi občas připadala bizarní. Náš hotel si najmul „herce“, kteří se oblékli do dresů národních týmů a nonšalantně si v lobby čutali do míče. Zatímco jsem se snažil zjistit, v kolik začíná snídaně, fejkový Messi mi s úsměvem od ucha k uchu opakovaně nabízel souboj v penaltách.
Když jsem se zeptal jednoho z Katařanů, který byl ochoten s námi mluvit déle než pět vteřin, jak je možné, že marketing jede na plné obrátky, ačkoliv město není ani zdaleka připraveno, potutelně se ušklíbl a odpověděl: „Don’t worry, one night and everything will be ready“. A luskl prstem.
Ta věta mluví za vše.
Minulý rok britský list Guardian přišel se zjištěním, že od chvíle, kdy bylo Kataru pořádání šampionátu uděleno, zemřelo v zemi více než 6500 dělníků, desítky tisíc utrpěly zranění. Převážně šlo o migranty ze zemí jižní Asie. Katar obvinění odmítá, podle něj jde o data nesouvisející se špatnými pracovními podmínkami. Část společnosti by nejradši fotbalové mistrovství bojkotovala, optimisté naopak hovoří o tom, že Katar na poměry regionu lidskoprávní situaci zlepšil právě díky mistrovství.
Poslední dobou se tyhle sportovní akce vůbec konají v zajímavých zemích. Naposledy se fotbaloví reprezentanti sjeli takto poměřit síly do Ruska. Letošní zimní olympiádu zase hostila Čína. Každému musí být jasné, že tamním režimům jde primárně o to světu vzkázat: „Koukejte, my nejsme tak špatní, jak se o nás píše“. Záleží jim na tom. Jen vzpomeňme, jak vlastně Katar pořadatelství turnaje získal.
Opravdu věřím, že ty čtyři týdny, co se bude fotbal v Kataru hrát, budou úžasné. Nedostatek pohostinnosti Katařanům vytknout vskutku nelze.
Některé hotely certifikované FIFA sice vzkázaly hostům, aby se „neoblékali gaysky“, ale pořadatelé ujišťují, že vítáni jsou všichni fanoušci. Britský ministr zahraničí James Cleverly přesto LGBT komunitu radši varoval: „Myslím, že je důležité, abyste jako návštěvník země respektovali kulturu hostitelské země.“ Ještě aby ne, když vám hrozí trest smrti.
Dá se očekávat, že v průběhu mistrovství dojde k nejednomu aktivistickému činu, který se pokusí na kontroverzní aspekty pořádání v Kataru upozornit. Nepochybuji ani, že drtivá většina reakcí se ponese ve stylu: „Netahejte do sportu politiku“. Jeden příklad za všechny. Když tento týden australští reprezentanti ve videu vyzvali katarské představitele, aby zintenzivnili reformy výše popsaných problémů, dostalo se jim od slavného britského novináře Pierse Morgana osočení z pokrytectví: „Buď to udělejte pořádně a bojkotujte akci, která uráží vaši morálku. Nebo držte hubu a hrajte.“
Bude na to spousta názorů, ale osobně si myslím, že se o pokrytectví nejedná. O téhle akci sní každý fotbalista celý život a celou svoji kariéru tvrdě dře, aby se na ni podíval. Nemůže za to, že je prostředí fotbalových bafuňářů prolezlé korupcí a že o lidská práva jde vždycky jen naoko.
Katar není výjimkou. Austrálie se o letošní turnaj ucházela také – a jak se následně ukázalo, její představitelé využili při neúspěšné kandidatuře peníze daňových poplatníků na úplatky.
Na mistrovství světa ve fotbale přijede asi 1,2 milionu lidí. Dalších pět miliard ho bude sledovat v televizi. Nevyužít takové platformy by byl hřích. Nebuďme naivní. Z Kataru nikdy nebude liberální ráj, ale třeba by šlo začít tím, že pracovníci budou moct svobodně utvářet odbory. A ono to není tak, že nemáme žádné trumfy v ruce. Katařani by rádi jednodušší způsob získávání víz do Evropské unie. Tak dobře, co za to?
Česko posouvá vztahy s Katarem, Lipavský otevřel ambasádu
