Článek
Za jiných okolností by nás mohlo těšit, že si politik zvyšuje kvalifikaci a nabídka zmíněné nadace je prestižní. Leč uplynuly teprve tři měsíce od chvíle, kdy byl Farský voliči usazen do poslaneckého křesla. Proč veřejnost zavčas neinformoval a svěřil se až těsně před odletem?
Je fér a ušlechtilé, že se vzdá platu ve prospěch neziskových organizací, jenže co podstata poslanecké práce? Ta nevězí pouze v hlasování na plenárních schůzích (konejší nás, že na ta klíčová je připraven dorazit).
Důležitá jsou též jednání ve výborech, komisích, ale i pravidelný kontakt s občany ve volebním obvodu – což by měl dvojnásob vědět politik vzešlý z komunální úrovně. Kdyby chtěl Farský při studiu toto vše stihnout, musel by mít vlohy supermana. Paradoxně je to koaliční smlouva, kterou nedávno Farský za STAN pomohl s ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a Piráty dohodnout, v níž stojí, že poslanec bude pokládat svoji práci za prioritu a „zařídí si své ostatní aktivity (práce v samosprávě, studium, podnikání, výuka atd.) tak, aby výkonu funkce mohl věnovat dostatek času“.
Někteří politici jako Marek Benda z ODS nebo šéf Pirátů Ivan Bartoš poněkud jedovatě vzkázali, ať si to vysvětlí STAN. Pokud ale někteří spojenci Starostů projevují blahosklonnost, či dokonce souhlas s jednáním Farského, tak voliči mohou vidět věci v sytějších barvách.
Copak Farský neví, že mnozí lidé již dnes spatřují v politice jen výtah k moci a penězům? Jak svým voličům vysvětlí, že je teď odsune na vedlejší kolej? Kdyby se na půl roku vypařil prezident, měl by už na krku článek 66 Ústavy ČR a zbavení funkce pro neschopnost ji zastávat. Možná by se do budoucna hodilo v Ústavě či v zákonu o jednacím řádu Sněmovny detailněji upravit i nakládání s poslaneckým mandátem.
Od středopravicové koalice se očekávalo posílení politické kultury a svědomitější přístup k politice coby řemeslu. Jan Farský ale dokazuje, že není všechno zlato, co se třpytí.
Lukáš Jelínek
Český politolog, absolvent Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se systémy politických stran a moderní československou historii. Byl ředitelem Masarykovy demokratické akademie, jež je sociálnědemokratickou vzdělávací institucí a kde dodnes působí. V politice zastával funkci poradce předsedy vlády Vladimíra Špidly a předsedy Sněmovny Lubomíra Zaorálka. Publikuje také v médiích, kde nejčastěji komentuje českou politickou scénu.
Je to podobné jako s omílanými úsporami. Místo nich přibylo sněmovních hodnostářů, ministrů a jejich náměstků. Těžko odhadnout, co se Fialově sestavě podaří prosadit z deklarovaných plánů. Přinejmenším se však na ni bude vzpomínat jako na tu, která kázala vodu, ale pila víno.