Článek
Poslanci se z nařčení, že nadržují církvi a nechrání oběti sexuálního násilí v církvi, vyvlékli schválením doprovodného usnesení, že záměrem jejich souhlasu s ratifikací nebylo rozšiřovat institut zpovědního tajemství nad rámec platného právního řádu.
Současně požádali vládu o to, aby pokračovala v opatřeních na ochranu obětí zneužívání a dojednala s církvemi vymezení okruhu pastoračních pracovníků.
Připomínají tak Piláta Pontského, který si myl ruce, protože on sice nařídil ukřižovat Ježíše Krista, ale jen proto, aby vyhověl židovské radě, která ho na smrt odsoudila. Nic by se nestalo, kdyby Sněmovna vyhověla Pirátům, kteří žádali o odklad hlasování kvůli předběžnému přezkumu smlouvy České republiky s Vatikánem u Ústavního soudu. Ten zřejmě bude smlouvu stejně posuzovat, protože se na něj míní obrátit skupina senátorů vedená Václavem Láskou, takže se vše nemusí stihnout za současného složení Sněmovny, která je asi konkordátu nakloněnější než ta příští.
Všichni vědí, že je vždy lepší smlouvu vypilovat a až pak ratifikovat než schválený text měnit.
Pod svícnem církve: Minisérie odhaluje příběhy zneužívání duchovními
Podle ministra spravedlnosti Pavla Blažka konkordát nevymezuje rozsah zpovědního tajemství a toto právo není absolutní. Otázkou je, jestli to vidí katolická církev stejně. A pokud je tu spor, kdo jsou oni pastorační pracovníci, na něž se vztahuje právo obdobné zpovědnímu tajemství, mělo by se jasně jmenovat, na koho přesně se vztahuje a co pod to tajemství spadá.
Nic z toho se však neudělalo, přestože v České republice platí právo světské, které je naštěstí nadřazené právu kanonickému. Jestliže se jím řídí Vatikán, což je pochopitelné, není důvod, aby platilo i mimo něj. Čech, který spáchá zločin v cizině, je také souzen podle místních zákonů. Jsou samozřejmě profesní skupiny, které mají vlastní právní úpravu, ale není jasné, proč by mezi nimi měla být i církev. Všichni přitom vědí, že ruka ruku myje.
Už vůbec není dobré, že se smlouva ratifikuje v době, kdy se teprve vyřešilo dlouholeté další působení některých kněží, kteří zneužili moc nad svými ovečkami, o něž se měli starat. Když církev sama nedokáže adekvátně a včas trestat ty, kteří pochybili, zpronevěřili se křesťanským zásadám a překročili zákon, jasně to ukazuje, že musí podléhat v co největší míře právu světskému.
Oběti sexuálního násilí ze strany kněží těžko mohou vnímat jako adekvátní trest přeřazení na jinou farnost.
Pokud ohledně smlouvy s Vatikánem panují nějaké pochybnosti, měla by sama církev chtít, aby se s ratifikací počkalo. Takto se může stát, že se opět stane terčem kritiky a bude se mluvit o hamižných a fafácích, kteří se ukájejí na dětech.
Jestliže církev upřednostňuje podobné výhody, tak se nelze divit, že čelí tvrdé kritice. Tak její kredit v převážně ateistické zemi, kde proti katolické církvi rýžující peníze na prodeji odpustků vystupoval už Jan Hus, neporoste.
Ti, kdo hlasovali pro ratifikaci konkordátu, by si taky měli uvědomit – když už nic jiného – že ve volebním roce to není dobrý krok.
Vatikánská smlouva prošla Sněmovnou
