KOMENTÁŘ: Pomýlený Trump dělá Ameriku ještě menší – Alex Švamberk

Cla používá Trump jako bič navzdory tomu, že jejich efekt je přinejmenším dvojsečný. Sice brání přílivu levnějšího zboží, jež je konkurencí pro domácí produkci, ta je ale zase dražší, takže biti budou především Američané, když budou muset sáhnout hlouběji do kapes. Cla však postihují i americké firmy, které v rámci snížení nákladů přenášely výrobu do zemí s levnější pracovní silou, zejména do Mexika. Obnovit výrobu v USA by bylo drahé a americkým dělníkům by se muselo platit výrazně více. I tak je otázkou, jestli by se podařilo získat dost lidí, kterým by se chtělo za malé peníze dělat podřadnou práci. Tu obvykle vykonávají migranti, ale ti jsou dalším terčem Trumpovy politiky – migraci chce rázně omezit.

Zavádění cel má smysl u čínských výrobků. Peking těží z dlouhodobě podhodnoceného jüanu, takže umí vyrábět levněji. I když i Čína už dnes musí přenášet část výroby do ještě levnějších a skutečně chudých zemí. Už na konci první dekády nového tisíciletí nechala šít džíny s visačkou Made in China v africkém Lesothu. Čínská vláda nicméně svým exportním podnikům vydatně pomáhá, když je různě dotuje pomocí úlev.

Negativně se ale zavádění cel projevilo na „svaté krávě“ americké ekonomicky – na burzovních indexech. A to není pro USA dobrá zpráva. Trumpovy kroky v tomto směru moc smyslu nedávají, pomineme-li ono práskání bičem. Merkantilismus se přežil a pochybuji, že by Trump mohl udělat z USA Japonsko devadesátých let, kde byly vysoké platy a vysoké ceny a domácímu trhu dominovalo japonské zboží. V zahraničí si pak japonští turisté mohli připadat jako králové. Všichni ovšem vědí, že Japonsko už dlouhodobě zažívá stagnaci umocněnou stárnutím populace.

Trump však neuvažuje ekonomicky, nýbrž ideologicky. Chce návrat do minulosti, která pro něj byla zdánlivě přehlednější. Chce odstranit vše, co souvisí s polokonspirační teorií Nového světového řádu (New World Order), podle které světu vládne úzká skupina elit zahrnující politické klany a finanční oligarchie. Toto přesvědčení se rozšířilo zejména po pádu sovětského bloku a bipolárně rozděleného světa. Následná globalizace s vůdčí rolí Spojených států k tomu přispěla. Teorii navíc opepřily fámy, že se elity snaží udržet u moci tím, že zničí původní národy pomocí tajně řízené migrace. Ta skutečně rostla, a to nejen kvůli lokálním konfliktům, ale hlavně kvůli hladu vyspělých zemí po levnější pracovní síle. Konspirátoři a s nimi i Trump to však vidí jako spiknutí. A zlem je podle něj i globalizovaný trh.

Trump o likvidaci stávajícího systému mluvil ještě před svým prvním vítězstvím ve volbách, když chtěl vysušit „washingtonskou bažinu“ a bojovat s tzv. deep state, tedy fungujícími státními strukturami, s byrokracií, jejíž význam s rostoucí komplikovaností společnosti a ekonomických vztahů roste. Proto dal Trump volnou ruku Elonu Muskovi, aby zatočil se státními organizacemi a toto složité předivo přetrhal. Musk se toho rád chopil, protože mu všemožná omezení jako bohatému podnikateli vadí. Snaha zrušit americký úřad na ochranu spotřebitele to jasně ukazuje, stejně jako odchod od klimatické dohody.

I když by to Trump slyšel nerad, chová se jako revolucionář likvidující to staré. Do jisté míry podobně, i když nakonec mnohem radikálněji, postupovali bolševici. I Lenin si nakonec uvědomil, že přestřelil, a přišel s NEPem (tzv. nová ekonomická politika umožňovala omezené soukromé podnikání). To ale skončilo s nástupem Stalina.

Ještě méně rád by Trump slyšel, že nedělá slábnoucí Ameriku čelící po útocích islámských teroristů zároveň výzvám Číny a Ruska opět větší, nýbrž ještě menší. Chce si sice upevnit pozice na americkém zadním dvorku, především ve středoamerických zemích, a nerealisticky pokukuje po Grónsku a Kanadě, nedochází mu však, že tím zmenšuje význam Ameriky, protože ji zatahuje do zbytečných sporů s Evropany, které má za vyčůránky tyjící z amerického vojenského deštníku. Právě díky spojenectví s Evropou ale USA nepotřebují nákladně chránit svá východní pobřeží jako za druhé světové války, kdy tam útočily Dönitzovy ponorky i na vnitroamerickou obchodní přepravu.

Pokud si chce Trump dělit svět s Putinem, jak naznačuje jeho středeční telefonát s Kremlem a plánování schůzky s ruským prezidentem, kde by se měl domluvit mír na Ukrajině, ukazuje tím svou slabost srovnatelnou s brestlitevským mírem. Aby si Trump mohl provádět svou revoluci, klidně se vzdá vlivu v Evropě, zejména té východní, a obětuje Ukrajinu. Nechápe, že tohle není realitní obchod. Na velikosti (impéria) záleží a návrat ke koncertu velmocí z XIX. století by byl porážkou Ameriky, která je dosud hegemonem, i když slábnoucím. Takto se stane jen jednou z mocností dominující pouze svému regionu.

Rušit USAID nebo Svobodnou Evropu je oslabením Spojených států, jejichž moc plynula právě z používání měkké síly. Amerika byla vzorem, a proto se západní demokracie šířila. Je pravdou, že Trump je dnes pro mnohé také vzorem, ale většinou jde o lidi toužící po tom, také si uzurpovat moc, lidi frustrované současnou komplikovanou globalizovanou společností, která je někdy skutečně k nepřežití. Ale to neznamená, že dříve to bylo lepší, že panoval nějaký Zlatý věk a Trump ho navrátí, protože se ocel bude opět vyrábět v Pensylvánii a bude se k tomu využívat koks vyrobený z nedaleko vytěženého černého uhlí. Nebude.