Článek
Studená válka se odehrávala na pozadí sporu mezi liberální tržní ekonomikou a řízeným státním hospodářstvím. A že v Rusku existuje víra v mystický národ s historickým imperiálním posláním, o takových chimérách nechtěl nikdo nic vědět.
S takovými kategoriemi „racionální“ politologie přece nepracuje.
A tak se nyní mnozí domnívají, že Putin zešílel, analyzují jeho podivné chování i osobní izolaci a docházejí k závěru, že jde o klasický případ stárnoucího paranoidního diktátora, jestliže ignoruje hospodářské zájmy své vlastní země.
Někteří angličtí komentátoři by si měli alespoň připomenout památná Churchillova slova: „Rusko je hádanka zahalená tajemstvím uvnitř záhady.“
Nebyla to jen západní víra v racionalitu ruského vládce, ale také utkvělá představa mírové koexistence s nekomunistickým Ruskem a pohodlná americká bezpečnostní záruka na věčné časy.
Zvláštní kapitolu sehráli Němci, kteří si svou morální kocovinu z nadšení nad ďábelským hitlerismem léčili pacifismem a po sovětské invazi Československa odmítali zbrojit a zahájili politiku „appeasementu“ neboli „mnichovanství“.
„Nikdy by mě nenapadlo, že se v Evropě dožiju války,“ prohlásil s překvapující upřímností před pár dny šéf německé armády generál Alfons Mais a přiznal, že „má prázdné ruce a žádnou smysluplnou podporu Alianci (NATO) Bundeswehr poskytnout nemůže“.
Z pocitu věčného míru všechny evropské státy po celá desetiletí snižovaly náklady na zbrojení a z letargie je nevytrhl ani zábor Krymu a ruská podpora povstalců v Donbasu před sedmi lety, která už stála 14 tisíc převážně ukrajinských životů.
Tehdy všechny vlády s výjimkou Německa slíbily Američanům dvě procenta HDP ročně, ale svému závazku dostála jen pouhá třetina.
Slabost Evropy a Ameriky bijí do očí. Prezident Biden dokonce Putina povzbudil, když prohlásil, že zábor (třímilionového) Donbasu by považoval za nepatrnou invazi (minor incursion), inu ano, nejsou tam snad většinou Rusové?
V západní Evropě si naopak všichni připomněli „Sudety“. Putin pochopil, že je Západ politicky bezmocný, rozdělený, Amerika má starosti s Čínou a bude sice hlasitě křičet a hrozit bezzubými sankcemi, ale vzhledem k ekonomickému útlumu způsobenému „zelenou politikou“ a hrozivě postupující inflací je Evropa zcela závislá na dodávkách ruského plynu, bez něhož by se okamžitě ocitla v hluboké recesi.
A opět se na celé tragédii podepsalo Německo, respektive jeho koaliční vláda se zelenými fanatiky, když v prosinci na začátku zimy (!) vypnula tři své nukleární reaktory.
Důsledkem zeleného šílenství je Evropa ze 40 procent závislá na dodávkách ruského plynu a ve střednědobé perspektivě takový výpadek nahradit nedokáže.
Sankce, o nichž Západ uvažuje, s výjimkou plynu, Rusko téměř nepocítí a zrušit Rusku světový platební systém SWIFT, jak navrhl litevský prezident, aby nemohlo odesílat a přijímat platby v cizí měně, také nelze, protože by nešlo platit za plyn.
Západ nechal Ukrajinu na holičkách, protože žije svými vlastními fiktivními problémy (gender, diskriminace, klima, sociální spravedlnost) a ve své naivní samolibosti přestal vnímat okolní svět.