Článek
Zatímco ve veřejnoprávní televizi jsou osobní útoky na lídra opozice Donalda Tuska běžnou součástí zpravodajských relací, opoziční média na adresu předsedy Občanské platformy naopak nešetří chválou – a hledají sebemenší záminky, aby odhalili jakýkoliv „skandál“ vládnoucího Práva a spravedlnosti (PiS) vedeného Jarosławem Kaczyńským. Snahu informovat o předvolebním dění bez očividných sympatií pro tu či onu stranu už dnes u severních sousedů prakticky nelze zaznamenat.
Smutnou roli v tomto ohledu sehrál fakt, že Právu a spravedlnosti se podařilo ovládnout veřejnoprávní televizi (TVP) i rozhlas (PR). Do jejich vedení i na posty moderátorů dosadilo své lidi už poté, co se v roce 2015 dostalo poprvé k moci. Oba vysílatele tak dnes charakterizuje propagandistický jazyk i záměrné zkreslování reality a fakticky už jde spíše o média státní než veřejné služby. V reakci na to pak zaujal vyhraněnější stranické postoje i soukromý mediální sektor.
Současné polské zpravodajství vytváří dojem, jako by voliči měli na výběr jen ze dvou možností: buď dají hlas Právu a spravedlnosti, nebo opoziční Občanské koalici, která se zformovala kolem Občanské platformy. Tuto polaritu výrazně umocňují i silné osobní antipatie mezi lídry obou uskupení Jarosławem Kaczyńským a Donaldem Tuskem, kteří už spolu ani nejsou schopni vystoupit ve společné debatě.
Do té klíčové, kterou TVP odvysílala v pondělí, strana Právo a spravedlnost místo svého předsedy vyslala premiéra Mateusze Morawieckého. Tusk sice pozvání přijal, musel ale dobře vědět, že půjde o lynč na jeho osobu. A šlo. Dotazy byly konstruované tak, aby chválily vládní politiku a zatracovaly veškeré kroky Občanské koalice. Ostatně skutečnost, že jeden z moderátorů debaty je bývalým regionálním mluvčím Práva a spravedlnosti, mluví sama za sebe.
V takto vyhrocené atmosféře nezbývá mnoho místa pro středovou pozici těch, kteří se výrazně nepřiklánějí ani k jednomu z dominantních bloků. Aby nedošlo k mýlce: Občanská koalice není radikálním souručenstvím – v evropském měřítku platí za uměřené, hodnotově spíše konzervativní, hospodářsky spíše liberální seskupení. Polarizační charakter předvolební debaty z ní ale činí jasný protipól vypjatého Práva a spravedlnosti.
O tom, kdo bude vládnout, však nakonec nejspíše rozhodnou voliči, kteří se nepřiklánějí ani k jednomu ze dvou hlavních politických soupeřů. Podle průzkumů opozice získá většinu jen za předpokladu, že se do Sejmu dostane také koalice křesťanskodemokratických stran Třetí cesta – tedy, jak již sám název napovídá, názorový střed.
Zdá se, že navzdory vší snaze vyšponovat emoce na maximum, drží v ruce klíč ti, kteří nejsou názorově zvlášť vyhraněni ani nacionálním, ani liberálním směrem.
(Autorka je historička.)