Článek
Terorismu, jehož všem projevům na Západě (nikoliv ovšem už mimo Západ) se dostává v západních médiích obrovské mediální pozornosti, se lidé na Západě, když jsou vystavováni opakovaně otřesným televizním záběrům, samozřejmě bojí víc než nějaké zdánlivě abstraktní hrozby, jako je třeba konflikt Číny s Japonskem, Tchaj-wanem nebo s Filipínami, v němž by se USA na základě spojeneckých smluv musely angažovat.
Co na tom, že už jen možnost takového konfliktu, nebo třeba možnost napadení baltických států či Ukrajiny Ruskem, by byly pro svět větším nebezpečím než všechny teroristické útoky dohromady. Trump k těmto hrozbám ale mlčí, dokonce, zdá se, naznačuje, že by si svět opět mohly velmoci rozdělit na sféry vlivu.
S bojem proti terorismu se prostě politicky obchoduje lépe než s vysvětlováním mnohem složitějších bezpečnostních dilemat.
V důsledku teroristických útoků přitom zemřelo v západních zemích za poslední rok méně lidí, než kolik jich kupříkladu zatím během tohoto léta utonulo při koupání v Polsku. Jen v USA zemře na následky útoků střelnými zbraněmi - bez jakéhokoliv teroristického motivu - každý den 30 lidí. V důsledku autonehod zahyne na světě ročně 1,2 miliónu lidí, z toho v USA přes 30 tisíc.
A co že hodlá Trump pro zničení Islámského státu udělat?
Po všem, co řekl o neschopnosti Baracka Obamy a Hillary Clintonové s IS rázně zatočit, nehodlá ani on vysadit na území Iráku či Sýrie tři nebo čtyři plně vyzbrojené divize, které by tento spolek fundamentalistů s poměrně mizernou výzbrojí za několik dní s pomocí letectva spolehlivě zlikvidovaly alespoň na teritoriu, z nějž nyní převážně operuje. Soustředit se prý bude na kyberválku s IS a jeho odstřihnutí od finančních zdrojů.
Někteří bezpečnostní analytici - i u nás - soudí, že to je moudrá taktika. USA už prý nejsou, čím bývaly. Spolupracovat s autoritářskými velmocemi v boji proti terorismu, možná i za cenu zrady některých dosavadních spojeneckých svazků, se jeví jako pragmatické řešení.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Někteří z nás mohou naopak soudit, že boj s terorismem, v němž se supervelmoc místo rázného zásahu proti jakýmkoliv geograficky lokalizovatelným centrům proti ní namířeného terorismu raději hodlá opevňovat za vlastními hranicemi jak proti teroristům, tak proti lidem, kteří před nimi prchají, a možná přitom obětovat i svoje spojence, je jen cynický obchod se strachem. Skoro se chce říct, že kdyby terorismu a IS nebylo, museli by si ho političtí obchodníci se strachem vymyslet.