Článek
Politickou korektnost jako způsob vyrovnávání se s urážlivými nebo diskriminujícími stereotypy považuje 37 procent Čechů jednoznačně za správnou věc nebo věc, při které pozitivní přínos převažuje, ačkoliv existují i situace škodlivé nebo proti tzv. zdravému rozumu. Podobně velká část populace (40 %) nicméně vnímá, že politická korektnost je převážně zneužívaná a spíše škodlivá, protože situací, kdy je vyžadována s rozumem a ve prospěch věci, je výrazně méně než těch, kdy je zneužívána k šikaně za to, co si lidé myslí.
Pod termínem politická korektnost si spousta lidí navíc zatím ještě představí především slušnost. Prostě neřekneme, že je někdo tlustý jako prase, ale korektněji, že má silnou nadváhu.
V čem ale byly výsledky výzkumu tak „šokující“, že jej společnost provedla ještě jednou? Byl to kontrast mezi vysokoškolsky vzdělanými respondenty a respondenty s nižším vzděláním. Respektive znatelný rozdíl v obecném vnímání politické korektnosti a poté při vyhodnocení jednotlivých reálných situací.
Vysokoškolsky vzdělaní lidé totiž byli u obecně otevřené otázky ve většině PRO politickou korektnost, zato u konkrétních příkladů překvapivě naopak více PROTI politicky korektnímu vyústění dané situace než zbytek populace. Naopak respondenti s nižším vzděláním byli častěji PROTI samotnému principu politické korektnosti, ale v konkrétních případech mezi nimi byl překvapivě o něco více než u lidí s vyšším vzděláním zastoupen názor PRO, tudíž jako by byli více tolerantní k jinakosti. Skutečné příběhy tedy radikálně měnily postoje respondentů.
Politická korektnost je zjednodušeně řečeno úsilí záměrným ovlivňováním jazyka odstranit některá tradiční označení nebo pojmy, které jsou svázány s nepříznivými významy a stereotypy, a proto mohou být určitými lidmi vnímány jako urážlivé nebo mohou posilovat diskriminující postoje. Obvykle má formu nahrazování zatížených slov novými, se stejným základním významem, nebo o zamezení komentářů, které by mohly být vnímány urážlivě. Ale všeho s mírou a hlavně nezapomínat používat zdravý selský rozum!
V průzkumu byly použity případy, které vycházely z reálného základu. Například pohádky z dílny Walta Disneye se nabízejí na Amazonu s varováním, že „krátké příběhy Toma a Jerryho mohou zobrazovat některé etnické a rasové předsudky, které byly kdysi v americké společnosti běžné. Taková zobrazení byla tehdy špatná a dnes se mýlí“. Nebo pohádky, ve kterých je muž vyobrazen jako udatný a bohatý princ a žena jako krásná princezna, budou mít v úvodu upozornění, že „pohádka může obsahovat rasistické, společenské a etnické předsudky, které kdysi byly rozšířené“. Toto hodnotí 86 procent lidí jako špatný přístup a 14 procent jako správný a možná pro někoho překvapivě je frekventovanější odmítání častěji mezi lidmi s vyšším vzděláním, a to dokonce i v intenzitě odmítání.
Dalšími reálnými příběhy byly: miss, která přišla v Americe o korunu krásy, protože si rok před soutěží odmítla zkusit hidžáb, zrušení pánských a dámských toalet, nahrazení pojmenování učitele a učitelky neutrálním výrazem vyučující, ukončení dělení sortimentu v hračkářství na klučičí a holčičí, nahrazení klasického pozdravu v hromadné dopravě dámy a pánové za všeobjímající vážení cestující a podobně.
Heiko Maas
Maas je německý politik za Sociálnědemokratickou stranu Německa (SPD), od března 2018 je spolkovým ministrem zahraničí ve čtvrté vládě kancléřky Angely Merkelové.
Vystudoval práva na Sárské univerzitě. V roce 1996 byl zvolen do sárského parlamentu. V letech 1998 až 1999 v něm vykonával funkci ministra životního prostředí, energetiky a dopravy.
V roce 2009 vedl SPD do celostátních voleb. Strana pod ním ale dosáhla nejhoršího výsledku v historii, když ji volilo 24,5 procenta lidí. Za SPD v letech 2010 a 2012 kandidoval také na post německého prezidenta.
Po federálních volbách v roce 2013 se SPD dohodla na koalici s CDU/CSU. V prosinci téhož roku se Maas stal v kabinetu kancléřky Angely Merkelové ministrem spravedlnosti a ochrany spotřebitele, kterým byl až do loňského března, kdy se stal ministrem zahraničních věcí. Zároveň opustil své místo v sárském parlamentu.
Jako vážně? Kde zůstal zdravý rozum? Chápu to tak, že někteří lidé hledají záminku, proč se urazit a cítit se dotčeně, diskriminovaně, a pak o tom aktivně informují na sociálních sítích ostatní. Takhle to ale být nemá. Takový přístup totiž dělá celému principu slušného chování, tolerance a respektu medvědí službu. Vyžadování absurdní vyváženosti vždy, všude a za všech okolností je nesmyslné. Výsledkem je pak medializace takových případů, která zastíní autentickou každodenní snahu o větší toleranci a respekt k jinakosti. Říká se všeho s mírou, v tomto případě se už vylila vanička i s dítětem a přirozený obranný reflex v lidech vyvolává protitlak a výrazný nesouhlas. Kde, kdy a čím tohle skončí?