Článek
Pochybení bylo vícero, vyplynulo z šetření odboru vnitřní kontroly policie. Co policie nezvládla, je koordinace hlídek a taktika postupu. A nebyla zvládnuta velitelská role. „Velitelé, kteří zodpovídali za bezpečnostní opatření, porušili nejenom taktiku, ale některé naše interní akty řízení, které mluví o zajišťování vnitřní bezpečnosti,“ sdělil policejní prezident.
Převedeno do obecného jazyka to totálně zpackali. A přijdou i tresty, vyvodí se osobní odpovědnost policistů i jejich velitelů, řekl.
„Vyčítám kriminalistům jedinou věc, a to, že neprokázali svou příslušnost k policii, když využívali své oprávnění a zasahovali. Mnozí účastníci nemohli vědět, že jsou to policisté,“ řekl Vondrášek, jenomže právě tohle je klíčové.
Paragraf 12 zákona o policii jasně říká, že při provádění úkonu je policista povinen prokázat svou příslušnost k policii služebním stejnokrojem, služebním průkazem nebo odznakem policie, na kterých musí být zřetelně viditelné identifikační číslo. Nezdá se, že by situace v Krumlově byla tak vážná, že by na to neměli čas. Policisté v civilu ji spolu se strážníky vyřešili ještě před tím, než „se dostavila uniformovaná hlídka“, kterou si policisté vyžádali.
Paní, se kterou se neuniformovaní policisté strkali, pak přišla k jednomu a vyťala mu facku. Zřejmě pořádnou. „Způsobila mu tržné zranění,“ uvedl policejní prezident a dodal, že se neuniformovaný policista okamžitě prokázal. Tedy poté, co jednu dostal. Ne, že by měla žena mít právo brát spravedlnost do svých rukou a někomu ji vytnout, Vondrášek však nijak nekomentoval nepřípadnost takového jednání, místo toho řekl slova, ze kterých mrazilo: „Žádný policista si to nesmí nechat líbit.“
Vondrášek: Donucovací prostředky proti ženě v Krumlově byly v pořádku, to si nesmíme nechat líbit
Prostě policista je něco víc, byť je v civilu a není na něm nijak patrné, že patří ke sboru. To si mnozí starší občané ještě pamatují. Protivit se příslušníkovi Sboru národní bezpečnosti se nevyplácelo, i když byl v civilu. Člověk však hned věděl, že když někde někdo brutálně tvrdě zasahuje, byť nemá uniformu, že to určitě bude tajnej. Nikdo jiný by si to nedovolil.
Že je policista něco víc, ukazuje i Vondráškovo starší vyjádření v případě, kdy ze služebny v Horních Počernicích vyběhl na zvonícího a provokujícího mladého muže policista, srazil ho na zem, bránil mu vstát, šlápl na něj a několikrát ho udeřil. Tam šlo slovy policejního prezidenta o „incident, který se prošetřuje, a šlo o neadekvátní reakci policisty“. Pro zmíněnou facku zvolil šéf policistů slovo „napadení“.
Je hezké, že Vondrášek vše nepřešel a „jako hlava policie nestrkal hlavu do písku“, ovšem ve výsledku policejní hora porodila s velkým humbukem myš. Jasně se ukazuje, že vnitřní kontrola nikdy plně nefunguje, protože si nikdo nebude kálet do vlastního hnízda. Přísná je v případě porušení policejních předpisů, ale před chováním policistů vůči veřejnosti přivírá oči. Policajta je třeba se bát. Ovšem policajt, kterého se všichni a priori bojí, je návratem do dob totality.
Pokud si policejní prezident neuvědomuje, že to je špatně, měl by mu to někdo dát jasně najevo, když sám funkci nesložil. A zásahy neuniformovaných policistů, kteří se zapomenou prokázat, nejsou už jen vnitřní problém sboru, jenomže ministr vnitra má tolik kauz, že asi nemá čas to řešit.