Článek
Vraždění Izraelců, tak jako všechny útoky islamistů na civilisty, bylo genocidní, zabíjeli je, protože to jsou Židé, které nutno jako nějakou havěť vyvraždit. Mnoho lidí dobré vůle, a to nejen na Západě, ale i v samotném Izraeli, fanatickou muslimskou nenávist nechápe. Ani Tálibán, ani al-Káida, ani Islámský stát a odvěká nenávist vyčtená zejména z komentářů hadíth je nepřesvědčí, že zlo existuje takříkajíc samo o sobě. Možná pod vlivem marxismu považují každé zlo za výsledek nespravedlivých poměrů nebo za zoufalou reakci na útlak a zapomínají, že ani dobrý účel nemorální prostředky neposvěcuje. Není snad absurdní obviňovat zavražděné místo vraha?
Současný izraelsko-arabský konflikt se datuje od vzniku mandátního území Palestiny. Když v Evropě sílil nacionalistický antisemitismus a v Rusku páchal carský režim pogromy, v Anglii vzniklo přesvědčení, že jsou Židé bez národního domova něco jako kosmopolitní tuláci bez kořenů. Britská imperiální vláda deklarovala podporu sionistickému hnutí (1917) a Společenství národů pověřilo Brity správou Palestiny, jež se měla stát opět židovskou domovinou (nikoli státem). Avšak každý britský pokus vytvořit společné instituce Arabů a Židů v poměrném zastoupení obyvatel okamžitě narazil na odpor, přestože domorodci měli ohromnou početní převahu.
Během arabského povstání došlo k prvnímu masakru židovských osadníků v Hebronu (1929). A tak vzhledem k nemožnosti soužití Arabů s Židy odhlasovala OSN v roce 1947 rozdělení malé Palestiny na dvě části, což arabské státy odmítly a vytvořily proti Izraelcům strašlivou zbraň z nešťastných lidí, která je pronásleduje dodnes. Místo aby přijaly arabské uprchlíky z války, tak jako Izrael vstřebal půl milionu židovských vyhnanců z arabských zemí, uzavřely je do táborů (circa 670 000). A dokonce i jejím potomkům udělily status uprchlíků závislých na podpoře světa (dnes 1, 5 milionu). Dva miliony osob bez státní příslušnosti živoří v Gaze a Egypt je přijmout nehodlá, neboť v nenávistném podhoubí enklávy vznikla teroristická odnož muslimského bratrstva Hamás (1987). Gazané si ji sami zvolili v roce 2005 za svou vládu a ta s podporou neméně fanatického Íránu usiluje o zničení Izraele. Její charta, článek 4., vyhlašuje povinnost vyvražďovat nejen Izraelce, ale všechny Židy:
„Hamás se dívá s nadějí do budoucnosti, kdy naplní svůj slib Alláhovi, neboť Prorok prohlásil: ‚Poslední hodina nenastane, dokud muslimové nezvítězí nad Židy a všechny nevyhubí, dokud se Židé neschovají za kámen nebo za strom a ten kámen nebo strom neřekne: Muslime, služebníku Alláha, za mnou se schovává Žid; pojď a zabij ho. Ale strom Gharqad to nevysloví, neboť je stromem Židů.‘“
Ani palestinská autonomní správa na Západním břehu Jordánu nehodlala nikdy Izrael uznat. Její požadavky při jednání o koexistenci dvou států obsahovaly nesplnitelné požadavky ohledně statusu Jeruzaléma a zejména na návrat milionů potomků dávných uprchlíků. Náboženská nenávist je nekompromisní. A tak Izraelcům nezbývá než stále bojovat s teroristy a čekat na dobu, kdy Palestinci začnou milovat své děti víc než nenávidět Židy.