Článek
Putinovi pravděpodobně dochází, že úplné vítězství na Ukrajině je v nedohlednu. Období, kdy se Ukrajincům nedostávalo munice, skončilo. Západ dodávky obnovil, kvůli čemuž se také zadrhla ruská ofenzíva severně od Charkova. Nedaří se ani dobýt Časiv Jar, pomalu se postupuje jen u Staromajorského, které loni osvobodili Ukrajinci, a za Avdijivkou, ale Pokrovsk je stále daleko. Ozbrojené síly ochromuje všudypřítomná korupce, vojensko-průmyslový komplex je bezednou propastí, do které se jen sypou peníze. Na bojišti se neobjevily tanky T-14 ani jiná obrněná vozidla na podvozku Armata, kterými se před pár lety Rusko chlubilo na přehlídkách. Místo výroby moderních zbraní se čistí sklady, ze kterých se vytahuje technika stará padesát šedesát let.
Zdálo by se, že by pro Rusko bylo výhodné začít jednat, vojensky už zřejmě dosáhlo maxima. Jednání ovšem nutně znamená kompromisy, nicméně Rusko žádný nenabízí. Příměří by sice uzavřelo na linii fronty, jenomže Moskva už formálně anektovala celou Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblast, tedy území, která nemá a během této války ani neměla pod plnou kontrolou. Kdyby Moskva skutečně chtěla příměří, tak by přinejmenším musela odstoupit od formální anexe celých těchto oblastí, což ji ani nenapadlo.
Je to jen prázdná proklamace a Kreml nechce jednat. To dokazuje i ruské tvrzení, že Volodymyr Zelenskyj už není ukrajinským prezidentem, protože mu uplynul mandát a nové volby se nekonaly. Volby se nekonaly, jenomže výjimečný stav, který je na Ukrajině vyhlášen, umožňuje nejen volby odložit, což uznává i Rusko, ale až do jejich konání zůstává ve funkci dosavadní prezident. Stačí si přečíst ukrajinskou ústavu. Putin přesto tvrdí opak a jeho lež nezakryje ani záplava právnických termínů, jimiž se ohání. Působí jako zedník, který nemůže stavět, protože našel v maltě chlup.
Je to další pokus Ruska zpochybnit legitimitu současné vlády v Kyjevě, s čímž začalo už v roce 2014, když anektovalo Krym. Tvrdilo, že na Ukrajině došlo k puči, a tudíž nová vláda není legitimní, pročež může Rusko klidně porušit teritoriální integritu Ukrajiny, kterou samo uznalo při rozpadu Sovětského svazu, i literu budapešťského memoranda, ve kterém byla garantována územní celistvost výměnou za to, že se Ukrajina vzdá jaderných zbraní.
Rusko jednat nechce, jen potřebuje ukázat vlídnější tvář před světem i doma, aby vytvořilo dojem, že samo nabízí mír, ale „proradný neonacistický kyjevský režim“ ho odmítá, takže musí dál bojovat. Ona „připravenost jednat“ je ve skutečnosti snaha dosáhnout vytyčených cílů bez toho, aby se ruská armáda a ekonomika neúnosně vyčerpaly.
A rozhodně nejde o nějaké korejské řešení, jak občas zaznívá. To je další lež. Příměří na Korejském poloostrově, které dosud nevystřídala mírová smlouva, se opravdu uzavřelo podél linie fronty, ta se však příliš nelišila od původní demarkační čáry tvořené 38. rovnoběžkou. Území KLDR se malinko zmenšilo, ale Pchjongjang ovládl významné přístavní město Kesong na březích Žlutého moře a přiblížil se k Soulu, protože drží severní břeh řeky Imdžin. Soul však zůstal v jihokorejských rukou.
Kdyby bylo příměří (zdůrazňuji nikoli mír) uzavřeno zhruba podél linie z doby před 24. únorem 2022, byla by šance dohody dosáhnout. Podobně jako v korejském modelu by se Ukrajinci mohli smířit s tím, že třeba ztratí Avdijivku u Doněcku, kdyby se jim naopak povedlo vytlačit Rusy za osvobozený Mariupol. Nyní je však okupována pětina území Ukrajiny.
Putin je připraven jednat, chce zmrazit válku na současné frontě
