Článek
Po osmi letech tak vyhráli především Polky a Poláci, kteří si přáli změnu kurzu. Nestane-li se něco zcela nepředpokládaného, bude nový kabinet sestavovat trojice dosud opozičních demokratických sil: Občanská koalice (více než 30 procent), Třetí cesta (přes 14 procent) a Nová levice (přes osm procent).
Právě druhé jmenované uskupení je pak dalším, kdo triumfoval a slaví. Formace zkušených lidovců a nováčků Polsko 2050, vedená bývalým televizním moderátorem Szymonem Hołowniou, si u voličů vedla nad očekávání.
Její stěžejní slogan „Buď Třetí cesta, nebo třetí volební období PiS“ se trefil přesně. Bez jejích skutečně dobrých výsledků by totiž demokratičtí oponenti Práva a spravedlnosti střídání moci nedosáhli.
Co za tímto úspěchem stojí? Detailní povolební analýzy výsledků k dispozici ještě nejsou, již nyní však lze poukázat na tři faktory.
Opoziční strany se dlouho snažily sjednotit na jediné kandidátce. Všechny pokusy ale ztroskotaly a dlouho se zdálo, že z toho bude těžit Právo a spravedlnost.
Nakonec několik měsíců před otevřením volebních místností představitelé tří demokratických opozičních uskupení avizovali odhodlání ucházet se o voličskou podporu sice každé zvlášť, ale v případě úspěchu pak vládnout společně.
Nabídli jednotu v různorodosti a voliči i voličky tak mohli s klidným svědomím hlasovat podle svých názorových preferencí, aniž by riskovali, že jejich volba propadne.
Dále vše nasvědčuje tomu, že propagandistická mašinerie Práva a spravedlnosti se přepočítala, když ve veřejnoprávní televizi zorganizovala předvolební debatu s až příliš viditelným cílem zdiskreditovat lídra Občanské koalice Donalda Tuska.
Ten sice v diskusi opravdu pohořel, zazářit ale díky své moderátorské průpravě naopak dokázal šéf Třetí cesty Szymon Hołownia. Právě jeho formaci pak začaly na poslední chvíli růst preference.
A v neposlední řadě se také ukázalo, že nemalá část voliček a voličů již byla unavena permanentním klinčem dvou hlavních rivalů – Práva a spravedlnosti a Občanské koalice.
Až překvapivě dobrý výsledek Třetí cesty naznačuje, že nezanedbatelná část polských žen a mužů s volebním právem vyznává spíše konzervativní hodnoty, není jim však blízké, jsou-li prosazovány konfliktním způsobem a ve vyhrocené podobě. Proto se – jakmile dostali takovou možnost – rozhodli podpořit středový subjekt.
Slavit dnes v Polsku každopádně mohou všichni, kdo se obávali další demontáže demokratických mechanismů. Nezdá se, že by po volbách byla na pořadu dne.
(Autorka je historička.)