Článek
Průběžný pilíř se bude dostávat do stále větších problémů s tím, jak se vyvíjí demografie, kdy přibývá důchodců oproti pracujícím, přičemž průměrná délka života se prodlužuje. Spořit si na důchod proto vypadá jako dobrý nápad, zvláště když na spoření přispívá stát. V minulém roce však stát jen pomáhal sanovat ztráty. Pojišťovny přitom mají své vždy jisté, i když hodnota portfolia klesne, za správu účtu si s výjimkou konzervativních fondů strhávají 0,8 až jedno procento ročně, v případě zisku pak na něm mají podíl. Samozřejmě, že správa majetku není zadarmo, ale pojišťovny jsou na tom lépe než klient, který riskuje více.
Podobné ztráty jako ta loňská se samozřejmě za pár let doženou, z dlouhodobého hlediska investice do cenných papírů – navzdory označení doplňkové penzijní spoření nejde o nic jiného – přinášejí zisk, jenomže něco jiného je investovat do fondů a něco jiného je počítat s penězi na stáří. Co když jsou potřeba zrovna v době propadu trhů a nelze čekat pár let, až se zotaví?
Že by člověk přišel o všechno, nehrozí, jde o bezpečnou investici, ovšem za bezpečnost se platí nižším výnosem. A ten nemusí být zdaleka tak velký, jak by bylo potřeba. I když bude technicky nad inflací, pro člověka, který si takto spoří, to nemusí být pravda. Inflace se počítá podle spotřebního koše, jenomže v něm je řada věcí, které si důchodce nekupuje. A jako na potvoru rostou nejvíce náklady na bydlení, energie a potraviny.
Především je však nutné si uvědomit, že s penzí nemá toto spoření nic společného. Je to spoření na stáří, které si lze vybrat nejdříve po dovršení šedesáti let, ovšem nejde o žádnou rentu, což je pochopitelné, protože za stávajících podmínek spoření chce člověk dostat své peníze zpět. A záleží jen na něm, jak tyto peníze použije – jestli jako polštář, ze kterého bude postupně čerpat a který mu bude užírat inflace, nebo si udělá radost a zaplatí si třeba dovolenou v Ománu.
V současné době je doplňkové spoření obdobou stavebního spoření, tedy další státem podporovaný spořicí produkt s omezeními výběru, do kterého lidé dávají peníze kvůli vyššímu úroku, než je na termínovaných vkladech. Stavební spoření už dávno neplní svůj účel, ale banky lobbují, aby se nerušilo, protože mají k dispozici peníze od občanů, a ještě vydělávající na poplatcích za zřízení a správu účtu. Pokud však stát nepotřebuje snížit objem peněz, jimiž disponují občané, tak z toho nic nemá.
Jestliže stát na nějaké spoření přispívá, musí to být výhodné pro něj a sloužit účelu, kvůli kterému vzniklo. Prioritou musí být to, aby se pomocí penzijního spoření zajišťovali lidé na stáří, a ne to, aby pojišťovny měly své jisté. Rizika z výkyvů trhu na sebe nemohou brát jen klienti, ale musí i pojišťovny. Chce-li vláda podobný produkt pro zajištění stáří prosazovat a přispívat na něj, musí stanovit tvrdší podmínky pro poskytovatele, lepší garanci vložených prostředků a lepší správu. Pojišťovny by měly aktivně nabízet bezplatné změny investičních strategií podle vývoje trhu a doby do konce spoření.
I tak by ale měl stát zvážit, jestli je to rozumný způsob podpory. Nejpotřebnějším nepomůže, chudí si nemají z čeho k důchodu spořit. Mnozí musejí pracovat na dohodu nebo jsou obětí švarcsystému, který se nepodařilo vymýtit, takže jim hrozí, že ve stáří dostanou minimální důchod a budou potřebovat sociální dávky, které opět poskytuje stát, jen z jiné hromádky.
Pokud se nevyřeší to, že mnozí OSVČ platí na důchod minimum – a to často proto, že si dost nevydělají –, pak bude důchodový systém v potížích. Ty ale neodstraní podobné plány na různá připojištění, která počítají, že lidé mají na to, aby se připojistili, a budou odpovědní. Být odpovědný však není povinnost, systém musí fungovat i pro ty neodpovědné, protože je nelze nechat na pospas osudu.
Pokud nebude systém dobře nastavený, bylo by lepší prostředky, které de facto podporují pojišťovny, dát do průběžného systému. Ten je sice často kritizovaný, má však řadu předností – především jde skutečně o penzi, která se vyplácí pravidelně až do smrti bez ohledu na délku života. Neohrožuje jej tak inflace. Důchody se nevyplácejí z peněz naspořených za léta, kdy ztrácejí na hodnotě, ale z těch aktuálně vybraných od pracujících. A úplně nejhorší by bylo, kdyby se z fungujícího průběžného pilíře odebrala část prostředků na podporu takovýchto produktů, které důchod nenahradí. Jednou už se to plánovalo, ale naštěstí to neprošlo.