Článek
Podstatou vládního návrhu je limit na dary od fyzických i právnických osob do výše tří miliónů a omezení výdajů na jednotlivé druhy voleb. Do návrhu se dokonce dostal i plán vytvoření nezávislého úřadu o pěti zaměstnancích, který bude na pravidla dohlížet. Je to požadavek doporučovaný nejen různými neziskovými a protikorupčními organizacemi, ale i skupinou států GRECO, které si vytyčily cíl bojovat proti korupci. Podobné úpravy má řada zemí a je více než na čase uzákonit pravidla i v České republice.
Plán je to záslužný, úvaha v podstatě správná. Platí totiž, že politické strany, které se ucházejí o přízeň voličů a tím také o budoucí podíl na vládě by měly konat v zájmu veřejném na základě výsledku voleb. Ne podle přání svých soukromých sponzorů. Kdo by si nepamatoval na aféry s penězi pro stranu, které stály kdysi křeslo předsedy vlády Václava Klause. Nebo zajímavý úkaz, kdy jistý podnikatel obdařil vícero stran stejným obnosem. Z čistého altruismu, o tom není pochyb.
V limitech financování se skrývá také jistá naděje. Třeba se do politiky vrátí souboj jasných idejí a dodržování volebních slibů. Každá strana bude moci mít jen určitý počet reklamních ploch, rozdat jen omezené množství guláše, párků a jiných pochutin voličům. Bude si tedy muset vystačit s tím, co stojí velké úsilí vymyslet, ale jinak je možno šířit v době medií a internetu v podstatě zadarmo. Tím zázrakem je myšlenka a program.
Je zajímavé, že největší problém s tímto návrhem má hnutí ANO, které si vymínilo již nyní řadu kompromisů. Jeho předseda, rozený latiník, ho dokonce nazval dalším zákonem typu Lex Babiš. A pročpak to asi? V posledních volbách hnutí ANO nahrazovalo absenci plánů a volebních programů počtem koblih a masivní PR kampaní. Pro příště by se tedy mohlo stát, že chybějící program počet koblih a billboardů nezachrání.
Návrh nyní poputuje do poslanecké sněmovny. Dá se na něm leccos zlepšit i významně zhoršit. Bude zajímavé sledovat jeho osud. A před příštími volbami bude zajímavé se podívat, jestli pomohou spřízněná média, nebo nějaký sportovec, který má rád potraviny jen jednoho výrobce. Nebo zdali se vynoří volební program, kterým nás kandidující strany oslní propracovaností svých plánů na světlou budoucnost.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.