KOMENTÁŘ: Pěna dní kolem Štrasburku - Jaroslav Šonka

V soutěži školáků na téma „volby do EP“ dokonce dva finalisté prezentovali kudrnaté myšlenky na téma pendlování parlamentu mezi Bruselem a Štrasburkem, přičemž poslankyně a poslanci nependlují mezi těmito městy, ale mezi svým bydlištěm či volebním obvodem a jedním z těchto měst – takže je to vlastně jedno. Část unijní struktury sice mezi oběma městy pendluje, ale to má své důvody. Obě města mají totiž rozdílnou funkci.

Komisaři (to je něco jako ministr) povolanému parlamentem k raportu přijedou na jeden den do Štrasburku a vyřídí obsáhlou agendu jednání s poslanci, výbory, či plénem. V Bruselu zpravidla spíše těkají, protože mají více úkolů, než se prezentovat před zástupci občanů. Štrasburk spíše soustřeďuje jejich pozornost na kontakt s parlamentem.

Ve Štrasburku sídlí také Rada Evropy (RE). V budově jejího Parlamentního shromáždění ostatně v roce 1979 začal Evropský parlament zasedat. RE je ono společenství (které nemá s Evropskou unií formálně nic společného), které právě suspendovalo hlasovací právo Ruska. A orgánem RE je Evropský soudní dvůr pro lidská práva, instituce pro Evropu velmi důležitá, snad i spolu s monitorovacími jednotkami, které sledují svobodu médií. To vše se do Bruselu nepřestěhuje. Důležitá komunikace mezi RE a Evropskou unií by utrpěla.

Česká veřejnost by si také před konzumací sdělení soutěžících stran měla něco o EU nastudovat. Zásadní věci, právě i otázka sídla Evropského parlamentu, se rozhodují jednohlasně a tomu se říká jiným slovem „veto“. Vzpomínáme si na české debaty o tom, jak chceme takové veto zachovat? A právě Francie může v otázce Štrasburku takové veto uplatnit. V celku velké tedy jsou značné části debaty v předpolí do evropských voleb o něčem, co vůbec není prací či právem Evropského parlamentu. Je to jen taková „Pěna dní“. Vědí to kandidáti a jejich pomocníci ve volebním boji?

Co takhle, kandidátky a kandidáti, kdybyste hovořili opravdu o tom, co EP opravdu dělá? Není to důležitý „národní zájem“, když česká poslankyně je v EP klíčovou osobou ochrany spotřebitelů a prosazuje, aby nadnárodní řetězce nekrmily české spotřebitele potravinami horší kvality, než je zvykem jinde? Nepotřebujeme snad debatu o dopravních koridorech, které po celé své trase posilují hospodářský prospěch? Jistě se shodneme na tom, že tyto koridory musí vést rozumným způsobem vést přes státní hranice. Nepotřebujeme také policejní spolupráci? A co takhle strukturální fondy? Proč je ČR oblastí jejich nejhoršího využívání?

Evropský parlament je prostředkem dozoru nad domácími podvodníky, kteří „berou“ mnohem víc, než poslanci EP. První berou z našich kapes, druzí berou dost, ale z rozpočtu EU a financují si kanceláře a svou infrastrukturu. A naším úkolem v těchto dnech je, ukázat jim, co mají pro nás dělat. Musíme se jich proto ptát na jiné věci, než na ty, které na nás vybalují ve své volební kampani. Ovšem musíme také o celé Unii vědět víc, než nám chtějí povědět. Musíme prorazit stěnu oné sebestředné a jen podvodníkům sloužící, perverzní české bubliny, jakési pěny dní.